• Téma: Zástavba Jestřabovska

Podle Vítězslava Kolka *1 hledalo město počátkem 90.let investora pro vybudování penzionu pro zahraniční návštěvníky města v této lokalitě v souladu s územním plánem. Někdy v roce 1993 – 1994 ho oslovil Ivo Vodehnal, zda neví o vhodném pozemku v katastru Slatiňan a okolí  pro stavbu stylového ubytovacího zařízení.

Investorem stavby neměl být pan Vodehnal, jak je uvedeno, ale firma GEOVAP, jíž byl spoluvlastníkem. Tato firma také skupovala pozemky vhodné pro tuto stavbu. Město jí tehdy prodávalo pozemky na tzv. „Výmolu“ s podmínkou, že zadá zpracování PD na jejich úpravu, kterou schválí pan Stejskal – tehdy již městský architekt a následně i zainvestuje realizaci. Tyto podmínky firma GEOVAP splnila.

Co se týče církevních pozemků, vím, že přáním pana faráře bylo zrestaurování sochy sv. Jana Nepomuckého – dnes stojící před farou. Firma také splnila.

Tehdejší starostka Marie Málková *3 uvádí, že se záměrem pana Vodehnala o výstavbě hippo-penzionu pro děti ji poprvé seznámil pan Vítězslav Kolek, který ji následně představil pana Ing. Vodehnala při jednání tehdejší městské rady, kde společně s panem Kolkem představili zmíněný záměr. V této věci se účastnila jednání rady a zastupitelstva a na všech se mluvilo o hippo-penzionu pro děti a nikdy nepadla zmínka o rodinných domech.

Všechna jednání probíhala v radě a následně veřejně v zastupitelstvu a rozhodně musela být schválena minimálně nadpoloviční většinou zastupitelů. V té době to docela dost lidí podporovalo, mluvilo se o spolupráci s hřebčínem. 

Nyní stojí nad Podskálou rodinný dům pana Vodehnala, ale ta jednání o změně probíhala o řadu let později, údajně od toho záměru odstoupil investor nebo spoluinvestor. Ale probíhala prý také standardně. A pokud si vzpomíná, tak ani proti tomuto záměru nebylo v té době mnoho připomínek, pokud vůbec nějaké byly.

Radní Jiří Krajíček *2 uvedl, že v první povolebním období po roce 1990 požádal pan Odehnal Radu města o odkoupení městského pozemku pro svůj záměr vybudovat centrum léčby dětí hipoterapií. Další menší pozemek potřeboval převést od církve ŘK; církevní pozemky byly blokovány, ale šly převést; na biskupství za město jednala Marie Málková, za farnost pan Růžička (člen farní rady), a Jiří Krajíček za Radu města (lidovce) a Josef Socha za biskupství.

Vítězslav Kolek *1 upřesňuje, že nikdy a nikde nebylo řečeno, že penzion bude sloužit výhradně pro postižené děti. Název penzionu byl HIPPO, ale hippoterapie měla být pouze doplňkovou službou.