Říká se tomu „Černá labuť“. Nenadálá událost, která změní dosavadní způsob života. Nedá se předpovědět. Důsledky mohou být dalekosáhlé.
Taková změna však může být i nadějí. Nadějí, že zpomalíme, uvědomíme si opravdu důležité věci, změníme své některé přístupy k životu a planetě. Soustředíme se více na přítomný okamžik, své blízké. Přibrzdění některých aktivit (transport lidí a zboží z jedné části planety na druhou, celkový objem výroby a spotřeby, drancování zdrojů…) umožní planetě a její biosféře alespoň na chvíli vydechnout…
Kromě zdravotního ohrožení však s sebou situace nese i další rizika a otázky.
První oblastí je strach a stres, který mohou mnozí prožívat. Život v takovém naladění snižuje imunitu. Pomocí může být pohyb na čerstvém vzduchu, tvořivá umělecká činnost, čtení, poslech hudby… Velmi rovněž pomáhá dodržování pravidelného denního režimu. To, co však moc nepomáhá, je sledování stále se opakujících depresivních zpráv. Jistě, buďme v obraze, ale v rozumné míře.
Druhou oblastí je pocit nejistoty a ohrožení v budoucnosti. Kromě zdravotních rizik bude mít tato situace zřejmě výrazné politické, ekonomické a společenské dopady v budoucnosti (nestabilita, otřesy, krachy mnoha firem, rostoucí nezaměstnanost, nutnost zvyšovat či zavádět nové solidární daně…) Přijměme myšlenku, že řada věcí bude ve světě po krizi pravděpodobně jinak. Zároveň však štěstí přeje připraveným.
Jak se tedy připravovat a na co se zaměřit?
Příprava v osobní rovině
Cesta k sobě aneb návrat či prohloubení spirituality?
V osobní rovině může tato situace nasměrovat pozornost mnoha lidí od vnějšího k vnitřnímu. Možná se to vše kolem nás děje právě proto, abychom pochopili, že je potřeba začít hledat onu tajemnou komnatu, kterou si neseme každý v sobě, onen skrytý živoucí smysl naší existence, který mnozí překryli vrstvami balastu, někteří ho v sobě téměř zadusili… Přitom v sobě tento vnitřní plamínek skrývá bohatství, které překonává všechna lákadla a nabídky vnějšího světa.
Zklidnění, vnitřní ztišení, osamělé vycházky do přírody, inspirativní texty či meditace mohou pomoci tento tichý hlas zaslechnout. Co z toho nám zůstane po odeznění současné krize?
Cesta k druhým aneb posílení vztahů s blízkými?
Zavedená opatření jsou výzvou a prostorem k prohlubování a zkvalitňování rodinných vztahů. Pochopitelně mohou být i jejich rizikem. Zároveň jsou výzvou, zda se uzavřeme jenom ve světě svých záležitostí nebo zda vykročíme směrem k druhým a nabídneme část své energie a času potřebným.
Vytváření komunit, ve kterých k sobě budou mít lidé blíž, může být prima trendem do budoucna.
Cesta k připravenosti
Žijeme v rozkolísaném světě a stejně, jako nás překvapila současná pandemie, nás může překvapit jiná „černá labuť“, jakýkoliv zvrat, který znovu potvrdí křehkost naší civilizace a jejích výdobytků. Jak obstojíme? Jak budeme připravení na takovou situací?
Připravit se můžeme jednak na krátkodobé otřesy. Máme pro svou rodinu zásobu potravin alespoň na dva tři týdny? Víte, na jak dlouhou dobu má zásoby stát pro všechny obyvatele? Dle nedávno zveřejněných údajů na 1,3 dne! Určité potravinové předzásobení by mělo být samozřejmostí a projevem odpovědnosti, i kdyby nedošlo k současné pandemii. Nešťastný způsob předzásobení má však podobu hromadného útoku na supermarkety a následná bitva o tenčící se zásoby určitých komodit. Realizace by měla spíše vypadat tak, že postupně po troškách rozšiřujeme zásoby trvanlivých potravin, spotřebováváme ty nejdříve nakoupené…
Co třeba určitá hotovost v domácnosti pro případ, že by vypukla panika a lidé vzali útokem bankomaty? Jak budeme řešit svou situaci, když pár dní nepůjde elektrický proud? Máme zásobu svíček? Nějakou větší nádobu na vodu? Řada lidí neví, že když přestane jít proud, zanedlouho přestane téct voda. Jak vyřešíme topení, dojde-li k potížím třeba zrovna v zimě? I plynový kotel potřebuje elektrický proud. Co vaření? Máme plynový vařič a bombu? Přeháním? Maluju čerta ne zeď? Nikoliv. Vzpomeňme na únorové vichřice a výpadky proudu. Současná nákaza přichází naštěstí v závěru zimy. A funguje nám internet, po němž se dá řešit kde co. Těžko domýšlet, co by se dělo v případě kolapsu počítačové sítě třeba v případě velké sluneční erupce směrem k Zemi.
Z hlediska krátkodobých krizí potřebujeme zajistit potraviny, vodu, vaření a alespoň nějakou míru topení a svícení. Taky zdroj informací. Třeba staré rádio na baterky😊 A vědět, kde jsou v okolí studánky.
To, co píši, vůbec nemyslím jako strašení. Spíše mi jde o staré dobré skautské heslo „buď připraven“. Až přiletí příští „černá labuť“, tak aby měl člověk podmínky k tomu si v klidu promyslet další postup a mohl tak být užitečný sobě, své rodině i svému okolí.
Z hlediska dlouhodobějšího nám prospěje úsilí o určitou míru soběstačnosti a samozásobitelství. Kdo má kus zahrádky, tak návrat k ovocným stromům, záhonkům, slepicím… Z anglického trávníku moc dobrý salát není a na okrasných tújích si taky moc nepošmákneme.
V některých oblastech se budeme muset více spolehnout sami na sebe. Tradiční české kutilství nám může být inspirací. Máme však potřebné nářadí a alespoň částečnou zásobu základního materiálu na údržbu a opravy domu, práci na zahradě…?
Rodina by měla také přemýšlet nad zdrojem obživy. Některé profese jsou potřebné a žádoucí i v dobách krizí. Některé se však mohou dostat do dlouhodobých potíží. Pokud v takové branži pracují oba rodiče…
Velkou výzvou pro mnoho rodin může být změna životního stylu. Tam, kde rodiče učinili své děti závislé na drahých komerčních aktivitách a způsobech trávení volného času, mohou zažívat celkem velký stres. Leckde hrozí propadnutí virtuálním světům a vytvoření závislosti na jejich nabídkách.
V oblasti způsobu bytí je potřeba vědomě pracovat na proměně. Otvírá se nám prostor pro velmi smysluplné činnosti. S dětmi budeme možná více chodit do přírody na výlety a výšlapy, při nichž zažijí kdejaké obyčejné dobrodružství. Možná s nimi budeme něco tvořit v bytě či na zahradě. Možná budeme společně zpívat, hrát divadlo… Bude to naše společná cesta. Děti potřebují parťáky, prostor pro uplatnění vlastní tvořivosti. Nepotřebují drahé náhražky. Na aktivity vyžadující nákladné vybavení či provoz, komerční kratochvíle atd. prostě mnozí v blízké budoucnosti zřejmě nebudeme mít. Pozitivní zprávou může být zkušenost, která říká, že na vypěstování nového zvyku jsou potřeba dva tři měsíce😊 Spokojený život se dá žít i v podstatně skromnějších podmínkách, než si euroamerická společnost zvykla.
Otázka sebeúcty
Obecně půjde asi o to, méně spoléhat na stát či instituce, více přemýšlet a zodpovědně jednat za sebe. Rozvíjet v sobě vědomí vnitřní hodnoty, naučit se sebeúctě až určité hrdosti, která vychází ze skutečnosti, že si dokážeme zabezpečit své živobytí i ve složitějších podmínkách. Být ku pomoci i druhým, ovšem nikoliv tak, abychom na sebe přejímali jejich problémy, nýbrž aby naše podpora směřovala k jejich vlastní „sebepomoci“ a tím i sebeúctě. Je velký rozdíl mezi vytvářením nezdravé závislosti na pomoci druhých a rozvojem schopnosti se s podporou druhých postavit na vlastní nohy.
Otázky pro celou společnost
V oblasti obcí, krajů či státu půjde o to, abychom se nesoustředili jen na opatření hasící současná rizika, ale začali promýšlet i další kroky, které bude potřeba zavádět po zdravotní fázi této krize:
Jak se vypořádáme s razantním přiškrcením veřejných rozpočtů? Co bude prioritou, co půjde ořezat?
Jak budeme podporovat rodiny či jednotlivce, které se dostanou na existenční dno? Jaké programy vymyslíme? Jak budeme reagovat na rostoucí nezaměstnanost?
Jak budeme řešit rostoucí napětí ve společnosti, aby nedošlo k násilnostem?
Jak zabráníme další oligarchizaci této společnosti, když drobní vlastníci a podnikatelé zkrachují a ti silní budou skupovat, co půjde? Jak ošetříme riziko skupování zruinovaných firem či hynoucích lesů zahraničními hráči, třeba Čínou?
Jak si poradíme s touhou mnoha lidí po pevné ruce? Dokážeme uhájit svobodnou lidskou vůli a odpovědnost jednotlivců proti budoucímu silnému tlaku ustrašených voličů volajících po sešněrování celé společnosti?
Jak se ubráníme tlaku na zvyšování kontroly a sledování obyvatel prostřednictvím moderních technologií?
Co uděláme s nastavením naší ekonomiky, která je malá, otevřená, proexportní, postavená na velké míře průmyslové výroby na vývoz, zejména produkci automobilů či komponent k nim?
Jak se postavíme ve všech těch potížích k žádostem mnohem víc zbídačených oblastí světa o pomoc?
Co uděláme pro to, abychom nepodlehli iluzi, že musíme rychle a bezohledně dohnat hospodářské výkyvy opuštěním či odsunutím kroků směřujících k ochraně klimatu? Ne nadarmo se klimatické krizi říká „šedý nosorožec“. Na rozdíl od „černé labutě“ je pomalý, ale vytrvalý. Hrne se kupředu a válcuje a válcuje…
Jsou černé labutě náhodou?
Zpětnou vazbu už dostáváme dlouho. Jen jí asi nechceme rozumět. Od devadesátých let pozoruji s rostoucím znepokojením výkyvy klimatické, společenské i ekonomické. Povodně, vichřice, sucho, umírání lesů, ekonomické krize a život na dluh, uprchlická krize a nyní virová pandemie mají podle mne společného jmenovatele.Kořistnický a nezodpovědný přístup (části) lidstva k planetě a jejím darům.
Zároveň tuším (a možná se mýlím), že to všechno má svůj hlubší smysl. Každá taková krize je zpětnou vazbou a impulzem ke změně. Z tohoto pohledu se zdá, že prozřetelnost s námi má nekonečnou trpělivost. Pokud mají labutě i nosorožci svůj hlubší smysl, pak máme velkou naději.
Na Velký pátek 2020