Nyní se podíváme pokus Milgramův.
Test Stanleyho Milgrama z roku 1963 na univerzitě v Yale
Milgramův experiment je název pro pokus amerického sociálního psychologa Stanleyho Milgrama, jež se v roce 1963 pokusil experimentálně ověřit, jak daleko jsou lidé schopni zajít ve své poslušnosti k autoritě. Milgram se tak pokusil přispět k vysvětlení psychologických příčin holokaustu. Výsledky tohoto experimentu byly šokující.
Průběh experimentu
Pokusné osoby získal prostřednictvím inzerátu v místních novinách, v němž účastníkům nabídl odměnu ve výši 4 amerických dolarů. V inzerátu bylo uvedeno, že se jedná o experiment týkající se učení. Účastníci byli představeni další pokusné osobě, která však ve skutečnosti byla pomocníkem experimentátora. Poté byli rozlosováni do dvojic „učitel-žák“, přičemž vše bylo připraveno tak, aby se učitelem stal skutečný respondent. „Učitel“ viděl, jak je „žák“ odveden do vedlejší místnosti a přivázán do křesla.
„Učitel” byl posazen do místnosti s mikrofonem a reproduktorem a před sebou měl 30 tlačítek, označených 15V až 450V. 15V bylo označeno „lehký šok”, 435V bylo označeno „těžká rána” a poslední dvě tlačítka byla označena pouze křížky. „Učiteli“ bylo řečeno, že při experimentu se bude zkoumat vliv bolesti na učení. V případě chybných odpovědí „žáka“ mu dá „učitel“ elektrický šok. Experimentátor řekl, že šoky budou bolet, ale nebudou nebezpečné. „Žák“ měl odpovídat doplněním vhodného slova do páru.
Ze začátku se „žák“ pletl jen málo, ovšem čím více stoupala intenzita „šoků”, tím přibývalo i chyb. „Učitel“ slyšel, jak „žák“ při 75V začíná naříkat, při 120V křičel, že to bolí, při 150V nechtěl pokračovat, při 180V sténal „nemohu tu bolest vydržet“, při 270V byly výkřiky stále zoufalejší. Při 300V „žák“ zavolal, že už nebude odpovídat, ale experimentátor „učiteli“ řekl, že mlčení se považuje za špatnou odpověď. Od 330V „učitelé” slyšeli jen ticho. V místnosti s „učitelem“ byl vedoucí pokusu, který jej povzbuzoval větami typu: „Prosím pokračujte“, „Experiment vyžaduje, abyste pokračoval“, „Je nezbytné, abyste pokračoval“ a nakonec „Nemáte jinou volbu, musíte pokračovat“.
Výsledky
Všichni účastníci pokusu pokračovali až do 300 V a 67 % došlo až ke konci stupnice, a to přesto, že se zdráhali a vyjadřovali obavy, že by žák mohl zemřít.
Opakování experimentu
Milgramův experiment byl opakován v dalších zemích s podobnými výsledky. Byly dělány s různými skupinami lidí, např. s vysokoškoláky, lidmi bez vzdělání, s ženami, s mladými, starými apod. Výsledky se od sebe lišily jen minumálně. V současné době by však podobné experimenty nebyly povoleny, kvůli zpřísnění etických zásad jednotlivých států a univerzit.
Milgram dokázal, že zlo prakticky nemá hranice. Šokoval svět svým zjištěním velmi vysokého stupně povolnosti vůči požadavkům autoritativní postavy.
Před pokusem psychiatři odhadovali, že k 450 V sáhne 1% z testovaných. Byli přesvědčeni, že takto by se chovali jen sadisté. Skutečnost byla 67%, ale další zůstali jen těsně pod touto hranicí.
Poddajnost vzrostla u 90% testovaných.
Zajímavost
„Učitelé“ v testu odmítli vyhovět „žákovi“, který sám žádal o elektrický šok. Odmítli tedy tlak autority, když se cílová osoba chovala jako masochista a bolest mu způsobuje potěšení.
Milgram tvrdí, že obyčejní lidé mohou být snadno přivedeni k tomu, aby dávali elektrické rány milému cizinci, jako byli nacisté přivedeni k vraždění židů.
Oba pokusy, Milgramův i Zimbardův, byly mnohými odsouzeny pro neetičnost, to ale nic nemění na skutečnosti, že nám všem ukázaly, jací ve skutečnosti jsme.