• Téma: Úvahy o zlu

Tak tedy známe oba slavné pokusy. Zopakujme si, co z nich vyplývá.

• LIDSKÉ ČINY MOHOU PODLÉHAT VLIVU SITUACÍ,
• KTERÝ MŮŽE BÝT MOCNÝ.
• OBYČEJNÍ A DOBŘÍ LIDÉ SE MOHOU CHOVAT „ZLÝMI ZPŮSOBY“, DOJDE-LI K ZAPOJENÍ ČI ODPOJENÍ TÉ ČI ONÉ SITUAČNÍ PROMĚNNÉ.
• TÁŽ LIDSKÁ MYSL, KTERÁ TVOŘÍ ZÁZRAKY TECHNOLOGIE A NEJKRÁSNĚJŠÍ UMĚLECKÁ DÍLA, JE PRÁVĚ TAK ZODPOVĚDNÁ ZA ZVRÁCENOST SVÉ VLASTNÍ DOKONALOSTI. 
• KDOKOLI MŮŽE BÝT ZÍSKÁN KE ZLÝM SKUTKŮM, KTERÉ ZBAVUJÍ LIDSKÉ BYTOSTI JEJICH DŮSTOJNOSTI, LIDSKOSTI A ŽIVOTA. 
• LIDÉ SE ČASTO PODÍLEJÍ NA ČINECH, O KTERÝCH SI DŘÍVE MYSLELI, ŽE JSOU JEJICH POVAZE NAPROSTO CIZÍ.

Mohou být dobří obyčejní lidé získáváni, podněcováni a sváděni k chování, které by bylo možné klasifikovat jako zlé?

ANO, mohou. Určité podmínky se podílejí na proměně dobrých, průměrných lidí v pachatele zla.

Otázka, která není (protože nemůže) být zodpovězena:

Kdo je odpovědný za zlo ve světě? Bůh? Ďábel? Někdo jiný? 

Výsledky experimentů si můžeme potvrdit na mnoha skutečných událostech. Tady je jedna z nich.

OBYČEJNÍ LIDÉ SE PŘES NOC STÁVAJÍ VRAHY

Podle britského historika Christophera Browninga bylo v březnu 1942 v Polsku naživu ještě 80% obětí holocaustu. Po 11 měsících bylo „dílo hotovo“. Přitom většina polských židů žila ve vesnicích po celé zemi.  Kdo dokázal toto „velkolepé dílo“?

K praporu 101 bylo povoláno 500 mužů. Byli to vesměs starší lidé, otcové rodin, kteří byli již staří na povolání do armády. Byli to dělníci i tzv. střední třída bez zkušeností s vojenskou policií, byli povoláni bez varování a bez výcviku pro jejich tajnou misi – totální vyhubení Židů v Polsku. Za pouhé 4 měsíce postříleli 38.000 Židů a 45.000 deportovali do koncentračního tábora v Treblince!

Stačilo, aby jim velitel řekl, že jde o těžkou misi, kterou musí prapor splnit. Dodal však, že kdokoli může odmítnout popravovat tyto muže, ženy a děti. Na počátku polovina mužů odmítla. Později ale začal působit proces sociálního modelování, přesvědčování těmi, kteří už vraždění prováděli. Nakonec se 90% mužů tohoto praporu zapojilo do vraždění. Běžné bylo fotografování při vlastním vraždění.

Browning jasně zjistil, že nebyl prováděn žádný speciální výběr a výcvik těchto obyčejných lidí. Přesto, když se dostali do situace, v níž měli oficiální povolení a podporu pro sadistické činy proti těm, kteří byli označeni za nepřítele, vraždili bezmyšlenkovitě a nikdo neměl výčitky svědomí.

K podobnému procesu docházelo ve věznici Abu Ghraib.

28. dubna 2004 se ve vysílání americké televizní stanice CBS News poprvé objevily fotografie týraných iráckých zajatců ve věznici Abú Ghraib*1, kterou řídila americká armáda. Propukl skandál, který otřásl americkou administrativou a šokoval celý svět. Na povrch začaly vyplouvat další a další informace o tom, jak otřesně američtí vojáci zacházeli s iráckými zajatci.

Ostatně čeští vojáci v Afganistanu (kde bojují proti světovému terorismu!) se po smrti několika svých kolegů mstili způsobem, který rozhodně nelze nazvat humánní. Ač vyšetřování bylo nakonec zastaveno*2, na faktu, že afgánský voják byl umučen to nic nemění. Jen se nevyšetřilo kým. Těžko jim to lze vyčítat, prošli velice důkladným brainwashingem, byli vystaveni silnému tlaku, cítili se v právu, před očima jim zabili kamaráda, pohybovali se v prostředí, kde se v rukavičkách s nikým nejedná a okolnosti v nich odkryly zlo, aniž by si to uvědomovali.