Komplexní banalita zla
Zlo povětšinou nemá démonickou podobu nějakého maniaka. Často vypadá jako Eichmann, tedy jako úředník, byrokrat, šroubek v soukolí, který jen plní rozkazy a doufá v povýšení. Nemusí být ani moc chytrý, ani zajímavý.
Zlo se projevuje banalitou – stačí jen tupě následovat dav a dobovou ideologii, moc u toho nepřemýšlet a hlavně necítit.
Vyhřeznutí etiky z osobna do institucí
Rakouský filosof Ivan Illich: Etika se přestěhovala do institucí.*1 Nikdo nenese osobní odpovědnost za staré či nemocné, protože od toho máme důchodové a zdravotní pojištění. Zodpovědnost je odosobněná, i když se všichni na institucích podílíme. Instituce dokáže stejně nenápadně či automaticky místo dobra páchat i zlo. V instituci se jen těžko dělí vina, ač dělba práce je snadná.
Eichmann se bránil tím, že nedělal nic nelegálního, následoval dobové učebnice a ideologii doby.
NEVIDITELNÁ RUKA
(autor termínu je Adam Smith)
„Neviditelná ruka“ transformuje soukromé neřesti v blaho. Umí to ale i obráceně, kdy osobní blaho transformuje v obecnou neřest.
Jsou-li instituce špatně nastaveny, může být systém plný nejlepších úmyslů a lidí, kteří si ani náznakem nejsou vědomi, že dělají něco špatného, a přesto je výsledkem systému zlo.
Levá ruka neví, co dělá pravá, ale ani jedna z nich sama neví, co dělá, co buduje, k čemu přispívá. Tupým plněním zákonů, sledováním učebnic a dobové ideologie se můžeme stát součástí systému, který vytváří nestabilitu a páchá zlo.
Na propagaci konzumní společnosti se podílí např. i umělci (kreativci), kteří dělají reklamy na věci, které nepotřebujeme, sociologové, kteří zkoumají, co se bude lépe prodávat, psychologové svými triky, jak toho nenápadně prodat co nejvíce apod.
Každému z nich připadá, že dělá legitimní práci, ale výsledkem je něco, co se vlastně nikomu z nich nelíbí.
Ještě Milgram:
Je snadné přimět většinu z tisícovky účastníků pokusu, osob s nejrůznějším vzděláním, postavením a přesvědčením, aby na příkaz autority udělovali elektrické šoky až 450 V klidnému, příjemnému člověku. Dělali to nikoli ze zloby nebo zlých motivů, nýbrž ze skreslených prosociálních pohnutek, chtěli pomoci vědě, výchově, tomu badateli. Slepá poslušnost vůči autoritě nepochází z charismatické přitažlivosti Hitlera nebo Saddáma Husajna, ale z přijetí své role.
VYTVÁŘENÍ PRAVÝCH VĚŘÍCÍCH
Z románu „Princ Václav“ autora Oldřicha Brože:
Princ se ptal kováře, přivázaného ke kůlu a čekajícího na smrt. „Jsi křesťan?
„Ano“, odpověděl kovář, „Z rozkazu knížete jsem dobrý křesťan. Přijmul jsem křesťanského boha, ale nechápu, proč si přitom nemohu zachovat bohy svých předků.“
Lidé, kteří vnímají své rozporné činy jako činy ospravedlněné velikostí tlaku na ně, se sice veřejně poddají, vnitřně to však nepřijímají. Stát se pravým věřícím, vyžaduje změnu postoje a hodnot. Toto dobře známe z dob socialismu. Většina lidí s politikou komunistické strany nesouhlasila, ale pod vidinou trestu a životních potíží, držela ústa a krok a straně na všechno kývala.
Zlo je teologický pojem označují všeobecně jakoukoli negaci. S určením jeho přesné definice je to velmi obtížné, většina křesťanských teologů se shoduje na tom, že zlo nemá samostatně stojící definici. Uvádějí často pak definici, že zlo je nedostatek dobra. Dobro je podle tohoto vnímání jakýsi Boží záměr a zlo je jeho nenaplňování.
Ač sami teologové přiznávají, že zlo nemá definici, mají alespoň jasno, kdo za zlo nemůže.
Bůh není původcem zla, poněvadž ze všech možností vybral to nejlepší, to zlo, které se na světě děje, je v pravdě tím nejmenším možným zlem.
V rámci judaismu se lze setkat s tvrzením, že v případě zla „jde o nejnižší úroveň naprostého dobra“, protože vše, co Bůh stvořil, bylo prohlášeno za „velmi dobré“, takže od té doby všechny činy a věci mohou být dobré či zlé jen podle toho, jak jsou používány.
Všeobecně lze říci, že zlo je protikladem dobra.
A na závěr tohoto seriálu ještě pár citátů.
Dlouhý styk se zlem, stejně jako s dobrem, vede k tomu, že v něm člověk nalezne zalíbení.
Zlo lidi spojuje.
Zlo je trojího druhu: přítomné, minulé a budoucí.
Dobro je silnější než zlo, láska je silnější než nenávist, světlo je silnější než temnota, život je silnější než smrt, vítězství je naše skrze Něho, který nás miluje.
Sousedství přinášelo za všech dob jen zlo; není větší nebezpečí než hezká sousedka.
Pravým básníkem je ten, kdo mění zlo lidství v dobrodiní krásy; kdo mění meč zla lidství v dobrodiní poezie.
Jsou jiná zla, jež mohou přijít. Nám nepřísluší zvládnout všechny zvraty světa, jen udělat, co můžeme pro dobro let, do nichž jsme postaveni, vykořeňovat zlo na polích, která známe, aby ti, kdo přijdou po nás, mohli obdělávat čistou zemi. Jaké počasí budou mít, o tom my nerozhodneme.
John Ronald Reuel Tolkien, Návrat krále, kap. Poslední rozmluva
Každé zlo je k něčemu dobré.
Bez zla není dobro.
Pokud si máš vybrat mezi dvěma zly, vyber si to, které jsi ještě nevyzkoušel.
(Anonymní nebo autor neupřesněn)
A ještě starou indiánskou moudrost, ale slyšel jsem ji také jako moudrost tibetskou a možná ještě jinou. To však není důležité. Tak zůstaňme u těch Indiánů.
Povídá starý bojovník malému chlapci: „Každý člověk má v sobě dva psy. Zlého a hodného. Ti se v něm stále perou a bojují o moc a vládu nad oním člověkem.“
„A který zvítězí?“ táže se chlapec.
„No přece ten, kterého krmíš.“