Absence vědeckého konsenzu ponechává otevřenou možnost, že sociální média nakonec škodlivá být nemusejí nebo že škodí pouze omezeně. Možná jsme pouze obětí další vlny paniky spojené s nástupem nových technologií a podobně jako kdysi v případě televize se naše obavy po desetiletích rozporuplných studií nakonec rozplynou. Jinou možností ovšem je, že jsou sociální média skutečně nebezpečná, že se však zároveň mění příliš rychle na to, aby jejich dopady dokázaly sociální vědy popsat. K dosažení shody vědci někdy potřebují celá desetiletí. Naopak sociální média se dokážou dramaticky proměnit během několika málo let. Pokud tedy začala sociální média po roce 2010 skutečně podrývat demokracii (a také důvěru v instituce nebo mentální zdraví mladých lidí), nemůžeme očekávat, že by věda „řekla poslední slovo“ dříve než po roce 2030. Tou dobou už ale budou dopady sociálních médií radikálně odlišné a škody napáchané v předchozích desetiletích mohou být nevratné.1
Jonathan Haidt / The Atlantic / Respekt (výpisky)
V letech 2009–2012 došlo k několika malým zásahům do architektury platforem sociálních médií, což zrychlilo šíření příspěvků a změnilo tak povahu sociálních vztahů. Lidé si najednou mohli rychleji předávat nejrůznější drby a polopravdy a mohli se snáze sdružovat do homogenních „kmenů“. Ještě důležitější podle mého názoru pak bylo, že sociální média jako Twitter a Facebook mohl kdokoli snadno využít k útoku proti komukoli. Bylo to, jako by sociální sítě rozdaly mezi lidi miliardy malých pistolí na šipky. A i když většina lidí snad ani po nikom střílet nechtěla, tři skupiny se naopak pustily do palby s velkým zápalem: krajní pravice, krajní levice a trollové. Všechny tři zmíněné skupiny náhle dostaly příležitost dominovat konverzacím, zastrašovat své odpůrce a donutit je tak k mlčení. Pevnější půdu pod nohama získala i čtvrtá skupina, ruští agenti, ta ale nepotřebovala útočit přímo na konkrétní uživatele. Jejich dlouhodobý projekt, jenž se ve velkém rozběhl v roce 2013, spočíval jednoduše v propagaci textů prohlubujících nedůvěru Američanů k institucím a jejich vzájemnou nenávist.1
Pro období po roce 2010 neexistuje dostatečné množství dat, a že by tedy taková analýza nebyla spolehlivá. Dodal také, že reakce firmy Meta (dříve Facebook) opomněla citovat článek z roku 2020, v němž došel spolu se svými třemi kolegy k závěru, že deaktivace Facebooku v období čtyř týdnů před kongresovými volbami v roce 2018 mezi náhodně zvolenými respondenty výzkumu vedla ke snížení polarizace. Odpověď Mety mě motivovala k pátrání po dalších publikovaných textech ve snaze zjistit, co se v desátých letech s demokraciemi vlastně přihodilo. Objevil jsem čtyři. Jeden z nich žádný převažující trend v polarizaci nezjistil, podobně jako studie Boxella, Gentzkowa a Shapira však neměl k dispozici téměř žádná data po roce 2015. Další tři pracovaly s údaji až do roku 2020 a všechny hlásily podstatný nárůst polarizace nebo snížení počtu či kvality demokratických společností po celém světě. Zmíněné tři studie nemohou doložit, že úpadek demokracie skutečně způsobila sociální média, na rozdíl od Mety a Zuckerberga nicméně ukazují celosvětový trend směrem k polarizaci, k němuž došlo právě v minulém desetiletí, tedy v době, kdy svět začal sociální sítě naplno využívat.1
Zmíněné tři studie nemohou doložit, že úpadek demokracie skutečně způsobila sociální média, na rozdíl od Mety a Zuckerberga nicméně ukazují celosvětový trend směrem k polarizaci, k němuž došlo právě v minulém desetiletí, tedy v době, kdy svět začal sociální sítě naplno využívat. Takový závěr zjevně potvrzuje i prohlášení osmnáctiletého muže, který nedávno zabil deset černochů v supermarketu v Buffalu. Část jemu připisovaného manifestu tvoří otázky a odpovědi, v nichž napsal: „,Jak jste došel ke svým současným postojům?‘ ,Většinou na internetu. Lidé, se kterými jsem se setkal osobně, měli na mé osobní přesvědčení jen malý nebo žádný vliv.‘“1
Letos vydaná výroční zpráva V-Dem Institutu (Institutu pro rozmanitost demokracie) například zjistila, že „liberální demokracie dosáhla svého vrcholu v roce 2012, kdy fungovala ve dvaačtyřiceti zemích, a nyní se nachází v nejhorším období za posledních pětadvacet let“. Zpráva shrnula proměnu demokracie ve světě v posledním desetiletí temnými slovy: „Před pouhými deseti lety vypadal svět zásadně jinak než dnes. V roce 2011 se v každém měřeném aspektu demokracie zlepšovalo více zemí, než kolik se jich zhoršovalo. V roce 2021 byla situace právě opačná: v téměř všech demokratických aspektech, jež V-Dem Institut měří, se více zemí zhoršuje, než zlepšuje.“1
Sociální média tak možná nejsou hlavní příčinou polarizace, jsou ale důležitým faktorem, se kterým je možné něco dělat. Domnívám se, že jsou také hlavní příčinou epidemie „strukturální stupidity“, která v poslední době postihla mnoho klíčových amerických institucí.1
Musíme také projevovat soucit. Strach a krutost postbabylonské éry jsou důsledkem jejího sklonu tleskat veřejným projevům agrese. Sociální média nás všechny postavila doprostřed římského Kolosea a mnozí diváci chtějí vidět zápas a krev. Jakmile si však uvědomíme, že jsme gladiátory, kteří byli do boje zmanipulováni jenom proto, aby mohli generovat „obsah“, „zájem“ a finanční příjmy, můžeme boj odmítnout. Můžeme být velkorysejší ke svým spoluobčanům, zvláště při vědomí, že naši zlobu často záměrně vyvolávají firmy s pomocí ustáleného souboru psychologických triků. Můžeme také veřejné konflikty zcela odmítnout a využívat sociální média ke svým vlastním účelům, což pro většinu lidí bude znamenat více soukromé komunikace a méně veřejných projevů.1