Adaptace na stáří

Stáří je poslední etapou ontogenetického vývoje člověka. Uvědomění si blížícího a neodvratného konce může způsobit obtíže s adaptací na toto období a na změny s ním spojené.

Příprava na stáří

V moderní době smrt a stárnutí vnímají lidé často jako něco, co se týká těch druhých. Ze smrti se stalo jakési tabu. Autor upozorňuje na rozpor mezi stále více akcentovaným „kultem mládí“ a stárnoucí populací. Jaspers (2008) nazývá staré občany „lidmi ze staré doby“. Starý člověk často novému světu nerozumí, protože svůj produktivní život trávil v jiných politicko-ekonomických podmínkách a často se staví proti všemu novému.1

Důležitá je zde role výchovy, která by měla vést k tvoření pevných vztahů v rodině napříč generacemi, budování dobrého vztahu dětí s prarodiči je podstatné pro vytváření jejich postoje a přístupu ke stáří a starým lidem.
Středně dlouhá příprava na stáří by měla probíhat v období středního věku, nejpozději deset let před odchodem do důchodu. Je důležité věnovat se různým zájmům, aktivitám a navazovat vztahy mimo pracoviště. Ve stáří potom můžou tyto aktivity vyplnit volný čas.2

Jak lidi reagují na problémy spojené se stářím

Na základě svého výzkumu definovala S. Reichardová v roce 1962 těchto pět vyrovnávacích strategií se stářím:

  1. Konstruktivní strategie – Člověk je schopen přizpůsobit se změnám a omezením, které stáří přináší, využívá svých stávajících schopností, staví se kladně k využívání kompenzačních pomůcek. Život tráví aktivně, vyhledává sociální kontakty, navazuje nové vztahy. Staví se kladně k životu, je schopen se snově nastalými situacemi vyrovnávat a k druhým lidem je tolerantní.
  2. Strategie závislosti – Tato strategie se zakládá na pasivním přístupu a závislostním chování vůči druhým, především k partnerovi, nebo dětem. Tento člověk čeká, že za něho rozhodnou druzí a zbavuje sezodpovědnosti. Snaží se trávit svůj život v klidu, bezpečí a pohodlí. Důležité je pro něho soukromí a odpočinek.
  3. Obranná strategie – Pro člověka, který využívá tuto strategii je důležitá nezávislost. Snaží se být aktivní a příchod stáří si nepřipouští. Odchod do penze snáší většinou špatně, se stářím a změnami, které přináší se špatně vyrovnává. Tato strategie je vlastní především lidem, kteří dříve vedli aktivní život a ve své profesi byli úspěšní.
  4. Strategie hostility (nepřátelství)– U těchto lidí je výrazný negativismus, nikdy jim nic není dost dobré, často jsou s něčím nespokojeni. Vůči druhým lidem vystupuje nepřátelsky, je nedůvěřivý a chce být litován. Není schopen nést zodpovědnost za svůj život a jeho prohry, vinu svaluje na ostatní.
  5. Strategie sebenenávisti – Vyznačuje se nenávistí obracenou vůči své osobě. Často se cítí osamělí a vztahy s blízkými lidmi nejsou příliš uspokojivé. Ke svému životu jsou hodně kritičtí, nepřijímají ho takový, jaký byl. Výrazná je zde také pasivita, tento člověk nemá většinou o nic zájem a jeho jediným přáním je najít vysvobození ve smrti. S lidmi tohoto typu se obtížně pracuje, je těžké je motivovat k aktivitě a pozitivnějšímu přístupu k životu.2

Křivohlavý (2002) uvádí dva způsoby, jak se jedinec s příznaky stárnutí vyrovnává3

  1. rezignace – Člověk ztrácí naději, pouze pasivně očekává svůj konec. Je přesvědčen, že se svou situací nic nezmůže (fatalismus), je negativně motivovaný, zřekl se svého života. Jeho stav lze popsat jako vegetování a příznačné jsou pojmy předčasná nebo psychická smrt; nebo
  2. boj – Člověk, který se rozhodl bojovat, se snaží udržet si své sociální kontakty, má stále naději, víru a důvěru v život, dokáže se radovat z maličkostí.

Jak se lze pozitivně vyrovnávat s problémy stáří

Adaptační teorie: Forma adaptace může být u každého trochu jiná, je důležité brát ohled na individuální rozdíly mezi lidmi, jejich založení, prostředí, ve kterém žijí a žili, zdravotní stav, finanční možnosti apod. Okolí však musí vždy respektovat svobodnou volbu a přání seniora při formování cesty adaptace na stáří.

  1. Teorie společenského odpoutání – V této teorii jde o odpoutání seniora od společnosti a naopak. Odpoutání představuje přínos, jak pro společnost, tak pro seniora. Je přirozené, že se staří lidé stahují ze společenského života a jsou více pasivní – to má příznivý vliv na utváření psychické rovnováhy a další vývoj. Představitelem této teorie je C. G. Jung.
  2. Teorie aktivity – Tato teorie se staví proti teorii společenského odpoutání. Úspěšné stárnutí předpokládá aktivní život. Důraz je zde kladen na aktivní životní styl, udržování a navazování nových sociálních vztahů, aktivity různého zaměření (fyzické, duševní, společenské…)
  3. Teorie kontinuity – Podle této teorie je stáří obdobím, které navazuje na dospělost a různé zájmy, aktivity, osobnostní založení atd. plynule pokračují, pouze jsou upravovány fyzickými, finančními a jinými možnostmi.
  4. Teorie socioemoční selektivity – Ve stáří se mění zaměření člověka – už není tolik zaměřen na budoucnost růst, je pro něj důležitější přítomnost a naplnění emočních potřeb.
  5. Substituční teorie – Nahrazení aktivit, které už senior nezvládá, novými vhodnými aktivitami. (Švancara)2
  1. Diplomová práce Magdalena Edlová Sociální politika a sociální práce (2011-2013)DP – Edlova.pdf (zcu.cz)[↩]
  2. Bakalářská práce Smysl života seniorů v období vysokého stáří – Sára Malá – UK Teologická fakulta[↩][↩][↩]
  3. DIPLOMOVÁ PRÁCE Determinanty tvořivé činnosti ve stáří – Lenka Zdražilová – Filozofická fakulta Masarykovy univerzity – Psychologický ústav – Studijní rok 2006/2007[↩]

U komentářů prosím uvádějte celé své jméno.