Pojem kvalita života je obtížně definovatelný z důvodu individuality každého jednotlivce. Křivohlavý hovoří o kvalitě života v závislosti „na spokojenosti daného člověka s dosahováním cílů určujících směřování jeho života.“1
Eric Erikson (1963, 1982) ve své teorii osmi stádií lidského života přiřadil k vývojové etapě stáří konflikt integrity a zoufalství. Člověk v této fázi vývoje bilancuje nad svým dosavadním životem. Má-li pocit, že se mu nepodařilo dosáhnout svých životních cílů, stává se zoufalým, propadá beznaději a depresím. Dosáhne-li však integrity „já“, tzn. uvědomění si, že jeho celoživotní snažení bylo úspěšné a jeho cíle jsou naplněny, pak docílil nejvyšší úrovně kvality života.1
Tomaszewski (1976, dle Švancara, 1983) popsal stupně kvality života podle toho, do jaké míry se v životě člověka vyskytují následující charakteristiky:
- subjektivní prožívání (orientace na sebe),
- uvědomělost (cílevědomost),
- činorodost (aktivnost),
- tvořivost (produktivnost),
- společenství s druhými.
Tato kritéria jsou uspořádána vzestupně. Vystihují tak rozvíjející se osobnost jedince a míru jeho autoregulace.1
- DIPLOMOVÁ PRÁCE Determinanty tvořivé činnosti ve stáří – Lenka Zdražilová – Filozofická fakulta Masarykovy univerzity – Psychologický ústav – Studijní rok 2006/2007[↩][↩][↩]