Pomozte tím, že jej vhodně doplníte. Přejaté informace je nutné ozdrojovat, aby je bylo možné ověřovat.
Před rokem 1848 měli poddaní robotní povinnost pro slatiňanskou vrchnost – knížete Auersperga. Vykonávala se vždy tři dny v týdnu za dozoru drábů s důtkami, aby je popoháněli v práci. Jiná náplň roboty byla vyčleněna pro sedláky a chalupníky. Majetní rolníci po zbytek týdne pracovali na svém poli, často i za měsíčního svitu, aby vše stihli dodělat. Pamětnice udává i jména biřiců pro oba majetné i nemajetné stavy osadníků, dosazených vrchností.*1)
Nejrušnějším ročním obdobím za časů roboty bylo jaro, neboť se plavilo dřevo po řece a pálilo vápno (poslední vápenka byla zrušena v roce 1840 pro nedostatek vápence).
1848 došlo k nepokojům a místní vzbouřenci měli v čele chalupníka Rulíka, který byl fyzicky trestán za porušení robotního řádu. Ti se pak spojili s dalšími nespokojenci z okolních vesnic, aby vyplenili zámek a zúčtovali ve svém hněvu s těmi, co je ještě včera týrali a šikanovali. Všechny vzbouřence vedl samozvaný hejtman Páral z Chrudimě, aby po doplnění stavu táhl proti císařskému vojsku. Byli však poraženi, rozprášeni a potrestáni. Zmíněný Rulík ze Škrovádu se obratným jednáním z trestu vyvinil.
V době vypuknutí nepokojů kníže Karel Auersperg uprchl ze Slatiňan na pevnější Žleby a odtud pak nakvap do Tyrol. Po uklidnění situace, po potlačení vzpoury, se kníže vrátil zpět.
Vystoupení lidu v roce 1848 mělo i kladnou stránku, stalo se podnětem ke zrušení poddanství se zánikem roboty ovšem výkupem robotních břemen, které se pak mělo vrchnosti vracet, čímž došlo k odlehčení života venkovského lidu. *1)
Odkaz: *1) M.Vorel – Paměti kamenické obce – Ozvěny 10/2018