• Téma: Sociální sítě
• Téma: Slatiňácký hydepark
• Téma: Slatiňáci – facebooková skupina – virtuální náměstíčko, nabídky věcí a služeb

Stejně jako oheň, peníze či RUR, i technika může být dobrý sluha a špatný pán. A to platí tím víc, čím je daná věc větší či mocnější a čím méně ji máme pod kontrolou.

Pravděpodobně to platí i o sociálních sítích, které mají neuvěřitelnou tržní hodnotu v miliardách dolarů. Podle analytika sociálních sítí Františka Vrábela má např. Facebook větší tržní hodnotu, než celé koncerny General Electric anebo Boeing. Hodnotu FB přitom netvoří továrny ani výrobky, ani nic hmatatelného, ale informace o jeho uživatelích.

Za ty informace platí komerční subjekty ohromné částky, což si lze vysvětlit pouze tak, že očekávají, že s jejich použitím získají ještě více. A protože peníze nevznikají ani nezanikají samy od sebe, tak se dá předpokládat, že to budou peníze přímo či nepřímo těch uživatelů, kteří by je zřejmě použili jinak.

Mediální analytička a politická PR novinářka Alexandra Alvarová (autorka knihy Průmysl lži) tvrdí, že ještě více znepokojivý je zájem některých politických subjektů a zemí o tyto informace, kterým nejde tolik peníze, ale o moc. A ani moc nevzniká a nezaniká jen tak, i tu lze jen přenášet – mezi občany, politické strany, jednotlivé politiky či skryté lobisty. A není asi náhoda, že největší zájem je data občanů v euroatlantickém prostoru, protože ti mají (zatím) sami největší podíl moci ve svých zemích.

Alvarová tvrdí, že (celkem překvapivým) vítězstvím pana Zemana či pana Trumpa či Brexitu či vůbec nárůstu extremistů v Evropě v posledních letech anebo vyvoláním migrační krize výrazně přispěly (dez)informační kampaně cílené na jednotlivé úzké skupiny obyvatel rozdělené a “masírované” určitým druhem informací právě sociálními sítěmi, nejvíce Facebookem. Toto si mimochodem myslí i analytik Vrábel, který vůbec doporučuje zrušit si facebookový účet.

Všechny sociální sítě fungují stejně a snaží se vytěžit z lidí co nejvíce, avšak nejnebezpečnější je podle Vrábela právě Facebook, protože je největší a tak dokáže ty informace (např. co kupujeme, o čem se s kým bavíme, s kým se přátelíme, co si píšeme, i třeba jak rychle jdeme z jednoho obchodu do druhého) nejlépe analyzovat, tedy nejvíce z nich vytěžit. Také se svou velikostí stává mnohde monopolem a je pak ještě těžší “vidět mu do karet”.

Bohužel Facebook (a podobně Google) nesleduje o nás jen to, co si napíšeme do profilu a do Messengeru a na zeď, ale také náš pohyb na některých cizích webových stránkách, jejichž provozovatelé to těmto “informačním vysavačům” umožnili výměnou za drobné výhody, např. různé statistiky apod. K tomu jim právě pomáhají ty “cookies“, na které jsou weby povinny upozorňovat.

Nemusíme asi zrovna vytrhnout a vyhodit modem a odpojit se od internetu, stejně jako není nutné zakázat používání ohně, protože může snadno zničit celé čtvrti měst či hektary lesů. Ale je dobré mít na paměti, že i sociální sítě mohou být nebezpečné, když se jim nevěnuje dostatečná pozornost. Není prostě dobré na ně dávat úplně všechno, ale třeba zredukovat “přátele” a dvakrát si promyslet, než třeba dětem nainstalujeme každému vlastní profily či je nechávat příliš často online, nebo se může stát, že o jejich trápeních a slabinách se časem doví někdo víc, než my sami. Sdílení jednoho účtu více lidmi ztěžuje analytikům přesnost analýzy osobnosti. A mladí – generace Z – jsou mimochodem nejvíce “vytěžitelní”.