Vzhledem k hektičnosti svého života nemohu slíbit, že někdy někam přijdu. A už vůbec ne, že včas.
Žijeme v hrozně uspěchané době.
Filosofie
Filosofie je věda o životě a o jeho smyslu. Na jednu stranu věda zbytná, na druhou právě takovéhle úvahy vytváření z biologického stroje člověka. I nad smyslem některých Témat a Návrhů je potřeba se zamyslet, aby sloužily společnému dobru.
O knihovnách
Určitě ty písničky znáte. V jedné se zpívá o tom, že kdyby dotyčný stále nekupoval bedny plné whisky, postavil by si malej dům na louce ukrytý, v té druhé si zase zpěvák posteskne, že kdyby ty muziky nebyly, měl by už dneska tři vily a u každé růžovou zahradu. Mnozí z nás jsme na tom podobně, akorát každý vrážíme peníze do něčeho jiného. Já jsem si třeba nedávno spočítal, že jen za kroniky Laskavých večerů jsem za 17 let utratil asi 35 tisíc korun.
O dobru a zlu aneb anděl versus ďábel v nás
Představte si kmotra sicilské mafie, který nechá postřílet, zalít do betonu nebo utopit desítky lidí, bohatne na prodeji drog nebo na prostituci, a přitom nechá opravit střechu na kostele, postavit novou školu a vybavit operační sál v nemocnici. Je to člověk dobrý, nebo špatný? Kdybych byl Sicilan, uctíval bych ho, nebo proklínal? Ovšem pro podobné případy, i když ne tolik krvavé, nemusíme tak daleko na jih.
… Pokračovat ve čtení “O dobru a zlu aneb anděl versus ďábel v nás”
O kultuře a kulturnosti
Kulturu může člověk jen konzumovat anebo prožívat. Těch, kteří ji ignorují, je zanedbatelná menšina. Minimálně „popmjúzikové“ hity, z nichž o mnohých by se dalo pochybovat, zde také patří do kultury, poslouchá výrazná většina populace. Tato většina patří mezi tzv. konzumenty kultury. Jedním uchem tam, druhým ven, prolétne to mozkem a nezanechá po sobě nic. Samozřejmě se nemusí jednat jen o hudbu. Mohou to být filmy, literatura i výtvarné umění. Jde se na vernisáž, protože je dobré tam být viděn,
O talentu
Nedávno jsem slyšel v rádiu esej Roberta Musila z roku 1935, v níž se svěřil, že nedělá politiku, protože k ní nemá talent. Ó, jak tomu rozumím! Vzpomínám si, že když jsem kolem roku 1990 aktivně „boural socialismus“, tak mně několik lidí říkalo, že bych měl kandidovat na starostu. Stačilo jim k tomu to, že jsem byl v té době hodně vidět a slyšet.