Do jaké míry vůbec lze dodržovat všechna nařízení?

Učíme se žít s novou nemocí. Zatím nevíme jistě, jestli to bude jen taková chřipka, která na jaře a na podzim skolí pár tisíc lidí, anebo spíš jako mor, který se šíří jako povodeň. Zkoušíme dost přísná preventivní opatření a zdá se, že fungují. Ale nejsou úplně jednoduchá a příjemná a tak hledáme míru, kam až lze ustoupit, abychom pak v budoucnu nelitovali.

Bohužel těch opatření někteří (cynicky) používají k zisku a k prosazení svých sobeckých zájmů, ale to neznamená, že jsou nesmyslná. Na druhou stranu je podle mě nutné ta pravidla zažít a zjednodušit, aby se ujala a nebyla jen “naoko” a na buzerování lidí kolem*2.

Lze jistě vyjít z tipů a nařízení vlád, ministerstev a odborníků. Ale kdo je opravdu zná, rozumí jim, natož aby je dodržoval? Vždyť i Jihočeský kraj nebo Česká unie sportu se musí ptát právníků, co se vlastně smí a nesmí. A ani ten právní výstup nejsou schopni nějak jednoduše převyprávět, ale odkazují na něj, abychom se jím všichni museli prokousat…

Jaký mají pak taková pravidla smysl, když nejsme schopni jim ani (bez právního výkladu) porozumět? (I když nás o to i Městský úřad žádá). Kdo si třeba v supermarketu dezinfikuje ruce a používá jednorázové rukavice? Myslím si ale, že mohou být aspoň vodítka pro “zdravý rozum”. Však to tam i ten právník sám píše v bodě 4.

Samozřejmě každý má jinou vůli dobrovolně se omezit, aby neohrožoval okolí. Ale snad nebude moc takových, na které bude nutno použít “bič”, i když práská nad námi (skoro) všemi.

Jeden komentář u “Do jaké míry vůbec lze dodržovat všechna nařízení?”

Napsat komentář

U komentářů prosím uvádějte celé své jméno.