Podle dochovaného stavebního plánu z roku 1857 – jediné vodní kolo o šířce více než 3m tvořilo hlavní pohonný systém mlýna a otáčelo pomocí soukolí.
Toto řešení mlýna vzniklo na sklonku 18. století ve Virginii v Americe a bylo pokládáno za umělecký výtvor v technice mletí. Jeho konstruktéři O. Evans a T. Elliot umístili zařízení mlýna do čtyř až sedmipatrové budovy a pro dopravu materiálu použili šnekové a kapsové dopravníky. Mlecí systém využili racionálně tak, aby energii vodní síly otáčející mlýnským kolem ekonomicky uplatnili nejlépe v procesu výroby mouky. V literatuře je označen jako amerikánský, anglický či umělecký. Tato výhodná realizace mletí se prosadila i v Evropě a po Francii následovala Praha a Děčín (1845).1
Slatiňanský mlynář je instaloval ve svém mlýnu už v roce 1857 s převody bez řemenů a se svislou královskou hřídelí procházejícími čtyřmi podlažími. na Chrudimsku poprvé, teprve pak následovaly další mlýny v regionu. Problém nastal u malých mlýnů, protože se mlynáři snažili vpravit čtyři patra do omezeného prostoru, jenž byl k dispozici, neboť bylo nutno pak stavebně rozšířit mlýnici.1
Větší pozornost uměleckému složení byla věnována proto, že jej akceptovala většina mlýnů na Chrudimsku. Pojednává o tom publikace Chrudimsko – mlýny a další zařízení na vodní pohon od L.Štěpána a J. Šulce, vydaná v edici Archa. Pro úplnost uvádíme, že v regionu bylo na řece Chrudimce a jejich přítocích 98 mlýnů1