Podruhé jsem ztratil foťák a podruhé se ke mně díky ochotě cizích lidí vrátil. To není naštěstí nic neobvyklého, novinky.cz nedávno psaly o průzkumu „poctivosti“ vracení ztracených věcí ve 40-ti zemích světa, ve kterém se Česká republika umístila na pěkném 7. místě.
Nicméně ne vždy jsem měl takové štěstí.
Před pár lety jsem třeba ztratil brýle. Jel jsem na kole z Chrudimi, měl jsem je v kapse, někde mi musely vypadnout. U mostu jsem je ještě měl, doma už ne. Cestou jsem se stavoval v pekárně, u Květu v potravinách, v klášteře a ve školce. Tak jsem výše uvedené instituce všechny v následujících dnech několikrát objel s dotazem, jestli se nenašly. V každé měli nějakou poličku či krabičku, kam takové věci dávali, ale nic. Volal jsem i na úřad, jestli je někdo neodevzdal tam – také nic. Je mi jasné, že ne každý je ochoten s nalezenými a možná i potlučenými brýlemi jít na úřad, co kdyby, ale také nic. Takže jsem si musel připravit 2 tisíce na jiné brýle a ještě … Ach jo.
Jindy zase přišel syn domů ze školy s tím, že nemůže najít botu na tělocvik. Že mu asi někde musela vypadnout… možná ve škole, kde je má uložené, možná ve Spartaku, kam chodí na tělocvik, možná v jídelně, kam chodil po tělocviku. (Mimochodem teď zrovna je v jídelně v šatně hromada věcí, které se zdá nikomu nechybějí, ale naše bota zrovna ne.) Možná mu vypadla na chodníku někde mezi. Ve škole je víc míst, kde se dají nalézt ztracené věci, konkrétně u každé uklizečky. Ve Spartaku je to kancelář správce, když tam zrovna je, a pak v jídelně. V následujících dnech si tedy půjčoval tenisky od sestry a ptal se opakovaně na uvedených místech… ale bez úspěchu. Takže ačkoliv ztratil jen jednu botu, museli jsme stejně koupit obě nové boty. Už to je přes rok, nikde se ta ztracená stále neobjevila, takže je na vyhození… škoda, byly to 3 měsíce staré docela kvalitní boty, stály přes šest stovek.
Naopak zase já jsem v trávě za benzínkou nalezl cizí švýcarák. Takový ten červený s křížkem, co se jen tak neztupí a co se pod 4 kila těžko sežene. Klidně bych ho vrátil majiteli, ale kdo to je? Nahlásil jsem to na úřadě, ale nikdo se o něj nepřihlásil – že by nikomu nechyběl?
§§ Podle Občanského zákoníku by měl nálezce každou nalezenou věc nahlásit na obecní úřad. Úřad rozhodne, kde bude uložena. Nepřihlásí-li se nikdo o věc do jednoho roku od vyhlášení nálezu, může nálezce, obec nebo jiná osoba, které byla věc svěřena, nakládat s věcí jako poctivý držitel. Přihlásí-li se ten, kdo věc ztratil, nebo její vlastník po uplynutí doby jednoho roku od vyhlášení nálezu a před uplynutím tří let od vyhlášení nálezu, vydá se mu věc nebo výtěžek za ni stržený po zaplacení nákladů a nálezného. Uplynou-li tři roky od vyhlášení nálezu, nabude nálezce, obec nebo jiná osoba, které byla věc svěřena, vlastnické právo k věci nebo k výtěžku za ni strženému. Nálezné je obvykle 10% §§
Říkám si, jestli se nedá v dnešní době, kdy nejen lidi, ale i věci už jsou propojované internetem, nějak zařídit, aby se k nám ztracené a nalezené snáze vracely. Když už chtě nechtě snášíme negativa toho propojení, tak co ho i využít. Nešlo by zřídit nějaké jedno místo, kam by se vše cennější hlásilo, aby člověk nemusel objíždět všechny možné „poličky a krabičky“? Je nutné každou nalezenou botu vozit na úřad (když ji najdu v Chrudimi, tak do Chrudimi apod.) – není v dnešní elektronické době nějaký elegantnější způsob, jak zkontaktovat nálezce se ztrácejícím?
Takové jedno společné místo náhodou už několik let existuje, založil ho nějaký Marko Nguyen a jmenuje se e-ztráty (www.eztraty.cz).
Na e-ztráty dnes zadává své nálezy přes 400 obcí (8% ČR) a téměř 200 organizací, z nichž je zvlášť užitečná účast ČD – jestli jste někdo dříve zapomněl něco ve vlaku, tak si možná ještě vzpomenete, jak jste museli nejdřív zjistit, v jaké stanici končil váš vlak a pak se dovolat na pokladnu třeba do Františkových lázní a dohadovat se, jak tu věc dostat aspoň do Pardubic…
E-ztráty nabízejí navíc službu vrátilka, což je kód a odkaz na web, který přilepíte na vaši cennější věc (mobil, tablet), a pokud ji pak ztratíte, tak vás přes ně může nálezce snadno informovat. Vrátilky lze koupit za symbolickou cenu, existují i reklamní, které si nějaká firma nakoupí a pak rozdává zákazníkům se svým logem. Toto je myslím jediný příjem provozovatelů webu, který podle mě sotva uhradí náklady na provoz.
Je samozřejmé že e-ztráty mohou ve Slatiňanech fungovat jen tehdy, když je budou znát a využívat jak nálezci, tak potrati.
Odkaz: www.facebook.com/eztraty/
Odkaz: www.eztraty.cz/