* 1874–1960
František Jirouš (1874–1960), umělecký truhlář a řezbář, absolvent c. k. odborné školy průmyslové, vyrobil se svými zaměstnanci množství krásného nábytku, zdobeného umnými řezbami a intarziemi, který je chloubou mnoha domovů nejen po Čechách. Spolu s nábytkem dostal zákazník i návrh osvětlení interiéru a náhradní části k jednotlivým nábytkovým kusům. Nábytkem dílna p. Jirouše vybavovala sídla šlechty či průmyslníkův v Čechách i Rakousku, Polsku, Německu, např. Auergspergů (Slatiňany, Žleby), Kinských (Heřmanům Městec), Larischů (Silca), Rothschildů (Šilheřovice), Czerninů (Petrohrad v Čechách). Ale i mnohé slatiňanské domácnosti dodnes uchovávají nábytek této dílny. Tvorba řezbářská p. Jirouše pro kostely zahrnuje např. oltáře, kazatelny, Boží hroby, kříže, a to ve Slatiňanech, Nasavrkách, Práčově, Proseči, Kuněticích, Poličce, Přelouči, Velkém Poříčí, kostele sv. Kateřiny a kapucínském kostele v Chrudimi, v chrámu sv. Ducha v Hradci Králové.
V letech 1909–1913 byl František Jirouš slatiňanským starostou. Pracoval do vysokého věku, nikdy nezastonal, byl dle vyjádření své vnučky Heleny Pešinové skromný, málomluvný a „až do posledních chvil svého života kouřil fajfku dlouhou nebo krátkou“.
Rod slatiňanských řezbářů a uměleckých truhlářů Jiroušů významně přispíval k obohacení kultury veřejných prostor či soukromých interiérů po více než 130 let, a to nejen v Čechách. Dílo tohoto rodu je opravdu úctyhodné.
Všichni řezbáři z rodu Jiroušů nesli stejné jméno a příjmení – František Jirouš, všichni žili ve Slatiňanech a bydleli v domě čp. 81, postaveném Františkem Schmoranzem st. u kamenného mostu v dnešní Masarykově ulici.
Přes svůj rozsah a význam není dílo rodu nikde celistvě podchyceno. Zdrojem byly kusé zmínky ve farní knize slatiňanské, kronice Slatiňan a písemné sdělení paní Heleny Pešinové – (pravnučky, vnučky a dcery jmenovaných).*1
Odkaz: *1 Hana Mikanová: Jiroušové – Ozvěny 9/2002