Křesťanské kláštery vznikaly už ve starověku, kdy se stále více mužů a žen cítilo být Bohem povoláno žít na osamělých místech jako poustevníci; vzorem je sv. Antonín Egyptský. Tito poustevníci se časem začali scházet ke společné modlitbě a životu; kolem roku 320 založil Pachomios v Horním Egyptě první křesťanský klášter.
Mnoho řeholních řádů, z nichž mnohé působí dodnes, vznikly ve středověku. Byla to převážně společenství modlitební, uzavřená v klášterech. Františkáni a dominikáni však už vycházeli mezi lidi a šířili novým způsobem křesťanství. U řeholních domů vznikaly špitály (sv. Anežka česká), při morových epidemiích vycházeli členové charitativních řádů mezi nemocné. Jezuité se věnovali vzdělání a spolu františkány se věnovali misiím mimo Evropu.
Převratný nástup průmyslu a s ním spojená katastrofální bída nové třídy – dělnictva v 19. století žádala naléhavé řešení. Stát nebyl dosud na nově vzniklou situaci připraven a této role se obdivuhodným způsobem ujaly ženské řeholní řády a kongregace (např. salesiáni). V druhé polovině 19. století jich vzniklo velké množství. Udělaly veliký kus práce v podobě sirotčinců, dětských útulků a jeslí, chudobinců, nemocnic, ústavů pro duševně postižené, pro mravně narušenou mládež a škol. Právě kongregace školských sester sv. Františka, která působí od konce 19. stol. ve Slatiňanech, se ujala vzdělávání a výchovy dívek.
V době komunistické nesvobody sestry nesměly učit, pracovaly ve zdravotnictví. Nyní působí opět i na poli vzdělávání.
A protože pro přežití komunit už není nutné mít vlastní budovy a statky, tak se dnes nová povolání k zasvěcenému životu hlásí spíše do menších komunit sídlících v běžných domech. Takové skupiny (nazývané sekulární společenství) působí zejména mezi lidmi, jejichž potřeby stát ani jiné organizace neumí zatím efektivně řešit, tedy mezi lidmi s různě rozvrácenými vztahy, osamělými, deprivovanými a duchovně vyprahlými. Takovým lidem se věnují Komunita pro závislé In Diaogo, Misionářky lásky Matky Terezy, Františkánští terciáři, Schoenstadtské hnutí, Malé sestry Ježíšovy (inspirované novodobým otcem pouště Karlem de Foucaldem) a mnoho dalších.