Ani druhé „milostivé léto“ se nevztahuje na peněžité tresty nebo jiné majetkové sankce, které byly dlužníkovi uloženy v trestním řízení pro úmyslný trestný čin, pohledávky na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti a dále pohledávky na výživné ze zákona, pohledávky na náhradní výživné a pohledávky věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví. Dále se nevztahuje na daňové a správní exekuce, kdy si úřad vymáhá dluh exekučně nějakým způsobem sám, nikoli prostřednictvím soudního exekutora. Na peněžité tresty za úmyslný trestný čin se tedy – stejně jako milostivé léto I. – ani nové milostivé léto nevztahuje. Naopak na pokuty za jakýkoli přestupek, ať už nedbalostní nebo úmyslný, se i milostivé léto II. vztahuje – ovšem tehdy, pokud jsou pokuty vymáhány soudním exekutorem.⁴