• Téma: Televizní a rozhlasové vysílání
• Bez televize? Ses zbláznil?
• Téma: slatinakovo Téma na měsíc

Televize má spoustu příjemných vlastností – je to levný a pohodlný způsob zábavy dostupné pro každého a kdekoliv. Nepotřebuje mnoho prostoru ani námahy. Televize umožňuje snadno a rychle informovat celou zemi, či zprostředkovat třeba sportovní utkání. Ale…

Asi ničemu nevadí, když si někdo dá jednou za měsíc na uklidnění cigaretu nebo s přítelem doutník, s manželkou skleničku vína anebo, když není nic jiného, tak si v neděli večer zahraje počítačovou hru. Ale je problém když pije, kouří či hraje “jen tak”, jedno co. A fakt problém je, když bez toho nedokáže být. Podobné to je, myslím, i s televizí, jejíž stinné stránky bych zde rád shrnul:

• Televize má sklon člověka “pohltit a vysát” a ne každý (včetně mě) má vůli jí zcela odolat, jak to už před 25 ti lety vystihl pěkně Svěrákův film Akumulátor 1. Vždyť kolik z nás má každý den hodinu či dvě na televizi, ale těžko hledáme půl hodiny na čtení, poslech či meditaci? A přitom pokud něco děláme soustavně a dlouhodobě, tak nás to ovlivňuje i naše myšlení.*5*6 Nepopírám, že podobně lze utonout” při prohlížení videí či zpráv na internetu*2.
• Spojení emoce a obrazu v televizi ovládá komunikaci a nevyžaduje hlubší myšlení.*1. Čtení a poslouchání příběhů (teď nemyslím výkazy v práci nebo stručné články na internetu) totiž vyžaduje jistý druh fantazie a přemýšlení, který se musí stále používat, nemá-li zakrnět podobně, jako zakrní tělo, když se nepohybuje.
• Obrazem lze jen těžko sdělit věci složité a komplikované, proto jsou filmy a obrazové zprávy (někdy dost) zjednodušené předlohy či skutečnosti, ze kterých vycházejí. Jenže život je pestrý a složitý. A pokud ho poznáváme jen obrazem, nutně ho vidíme pouze “černobíle”. Pak se v něm hůře vyznáváme a může se stát, že mu pak méně rozumíme a tím pádem se ho více bojíme a máme sklon ke zkratkovitým řešením (cizinci, politika, kůrovec, chemikálie v prostředí, spalovny, EU, Čína, globalizace), podléháme “jednoduchým” konspiračním teoriím po vzoru Jamese Bonda apod.
• Protože jsme obrazem nasyceni a uspokojeni, tak  méně hledáme doplnění a vyjasnění nejasných a podezřelých sdělení, než u čtení nebo poslechu*1, a snáze přijmeme nepravdu.
• Televizi bereme primárně jako zábavu. Jenže dodává nám i informace. Takže si nevybíráme nakonec ty informace tolik podle pravdivosti, ale spíš podle zábavnosti. A protože největší hodnotu pro média má pozornost – bez ohledu na pravdivost – a soukromá média jsou závislá na sledovanosti, je důležité mít i veřejnoprávní média,*1 pokud se mají na obrazovku dostat i informace nezábavné, ale důležité a pravdivé.
• Televizi se připisuje velký podíl na rozmachu konzumní společnosti v 70. letech: Evropané žili v nadbytku, opustili roli náboženství jako pojistky proti nepřízni (špatné úrodě apod.), náboženskou kulturu (poutě, svátky) nahradila televize. Dále přispěla k rozpadu kolektivní identity: odbory, politické strany, velké rodiny.*3 V tomto trendu tedy pokračuje ještě silněji internet, nicméně televize tomu nijak nebrání, protože čas na internet si bereme i jinde.
• “Nepleťte si zprávy se vzděláváním. Často totiž podávají deformovaný a nereálný pohled na skutečný svět. Pro školáky prvního stupně nejsou vůbec vhodné. Ostatně myslíme si, že v současné podobě nejsou moc vhodné ani pro dospělé: mohou vám přivodit deprese a nepravdivě vás informovat o světě, v němž žijeme.”*9 str. 107
• Televize bohužel už dávno nefunguje jako dodavatel jednotných témat pro společnost. Jako lidé máme totiž problém spolu mluvit (a tedy i soužít) také proto, že nesdílíme stejný rámec obrazů a významů. Způsobuje to sledování různých médií – knihy, sítě, filmy.*4 Ještě za komoušů, když byly jen 2 programy a na nich 2 až 4 filmy týdně, na které koukala půlka národa, tak se o nich člověk mohl bavit skoro s každým.
• V nesvobodných zemích je závislost obyvatel na televizi zneužívána k propagandě a udržování režimu*7.
• Za zvyšováním rozlišení a kvality obrazu je snaha udržet diváky déle u televize a hlavně u reklam. Zvyšuje totiž množství pořadů, na které jsme ochotni se dívat. Tohle mi říkali za mých studií na Fakultě elektrotechnické ČVUT, žel si už nepamatuju kdo a za jakých okolností. Protože většinu pořadů a filmů, pokud nás zaujmou nebo nám něco dávají, shlédneme klidně i černobíle v malém rozlišení, aniž by nás to výrazně rušilo. O těch slabších bychom ale při nízké kvalitě spíš odešli.
• Televize, zvlášť soukromé, mají problém s objektivními a vyváženými informacemi, protože preferují to, co chtějí diváci vidět: “Platí řada omezení, technických i formálních. Televize může mnohé odvysílat až poté, co to pozmění. Mnohé neodvysílá vůbec. Televize také musí odstrčit každého, kdo přesahuje svým životním postojem možnosti jejich diváků. A televize sděluje jen takový druh informací (způsob myšlení), které vyhovuje těm, kdo ji ovládají.” *8 str. 260
• Dlužno říci, že sledování zpráv v televizi nevyžaduje takovou míru kritického myšlení, jako na internetu, v tom je internet nebezpečnější, protože účelových polopravd a dezinformací, které zasévají do společnosti strach a nenávist, je internet plný, zatímco v televizi jsou v mírnější formě (snad kromě pana Soukupa). Takže prosté přesednutí od televize k internetu může nadělat víc zmatku a škody. Přimlouvám se proto spíš za přesednutí ke knížce či poslechu.

Pokud mi zde něco chybí, tak napište, rád to doplním, ať to máme po ruce kompletní.

Něco z toho samozřejmě platí i pro internet, který má zase jiné problémy (např. viz zde) . Jistě to však není důvod mlčet o rizicích televize.