• Téma: Historie Slatiňan

Znalec českého místopisu prof. Profous v publikaci Místní jména v Čechách z roku 1957 odvozuje toto pojmenování od nejstarších obyvatel usazených poblíž slatiny. Ještě ve 14. století se obec jmenovala Slatina Svankova. V předminulém století se v této lokalitě těžila rašelina pro minerální závod v Lukavici a používala se jako palivo.¹

Z článku M. Vorla s titulkem Slatiniště Vorliny, zveřejněném v týdeníku Budovatel v roce 1980, citujeme informace o někdejších přírodních podmínkách v okolí města. Místním názvem Vorliny byla označena oblast slatiniště u Slatiňan, která zaujímala v minulém století rozlohu 150 ha a ohraničovala ji z jižní strany silnice z Orle do Kunčího a dále do Slatiňan a ze severu železniční trať. Nyní tuto oblast protíná obchvat Slatiňan.¹

Ke vzniku slatiny došlo dle geologického výzkumu přeměnou rostlinné hmoty, ponejvíce různých druhů ostřic, sítin a rákosů v zatopené nivě mělké a do šíře rozlité řeky, která po opuštění území, v němž plyne mezi pískovcovými útvary ve Škrovádě, vtéká již do rovinatého terénu. Po opadnutí hladiny vody a posléze erozí vzniklého koryta řeky zůstaly v mírných pánvovitých prohlubních na neprostupném podloží rozměrné, avšak nehluboké močály a tůně, v nichž nastaly vhodné podmínky k rašelinění, tj. v prostředí s nadbytkem vody a omezených přístupem vzduchu.¹

V roce 1821 vrchní auerspergský zahradník Ochsenhauser odkryl ve Vorlinách ložisko rašeliny, které bylo od roku 1823 těženo a po vysušení používáno jako palivo ve varně zelené skalice v chemické továrně blízké Lukavice až do roku 1846. Horšího druhu rašeliny se používalo k přípravě potaše.¹

Ze závěru geologické sondáže těchto Vorlin v roce 1952 též vyplynulo, že jde o poslední zbytek mnohem rozsáhlejší slatiny, jejíž velikost přesahoval výše uvedenou hranici, vymezenou dle skutečného stavu v dané době. Tato slatina byla během času intenzivně odvodňována, zejména po položení drenážních trubek v nejvíce zamokřených místech a proměněna v dnešní velmi úrodná pole a louky, zemědělsky obhospodařovaná.¹

Dodnes zůstaly ojedinělé duby a osiky jako zbytek dřívějšího porostu. Podél starších odvodňovacích struh většinou již zrušených po vyhloubení hlavní sběrné stoky, která odvádí vodu z meliorovaných pozemků, se ještě udržely bažinaté typy břehového stromoví jako olše a různé druhy vrb.¹

Přestože etymologický výklad názvu našeho města je jasný, filologický tvar se utvářel staletím do konečné podoby, což dokládá z historických pramenů výše zmíněný prof. Profous na dvanácti příkladech dobových formulací hesla Slatiňany, na něž zájemce odkazujeme. Nelze však vyloučit nepřesnosti písařů v gramatice samotného slova ve větné vazbě při zapisování do listin nebo jiných dokladů (viz Ozvěny Slatiňan, 1991, č. 9). O pověsti původu Slatiňan se můžeme dočíst v týchž Ozvěnách.¹

1. Ozvěny 5/2024 – Milan Vorel – v NÁZVU NAŠEHO MĚSTA SE ZRAČÍ PŮVOD OD OKOLNÍCH SLATIN, VZNIKNUVŠÍCH ZE ZÁPLAV CHRUDIMKY PŘED STALETÍMI[↩][↩][↩][↩][↩][↩][↩]