Vzhledem k hektičnosti svého života nemohu slíbit, že někdy někam přijdu. A už vůbec ne, že včas.
Žijeme v hrozně uspěchané době.
Dnešní svět je hotový blázinec.
Mám toho tolik, že prostě nestíhám.
S úvodními větami jsem se v různých obměnách mnohokrát setkal, ostatně vy jistě také. Dovolte mi k tomu malé zamyšlení.
Čas běží pořád stejně rychle, den má stále 24 hodin a hodina 60 minut. Proč si tedy myslíme, že v minulých desetiletích a stoletích měli lidé toho času více? Samozřejmě neměli, navíc dříve museli většinou těžce pracovat a neměli tolik možností odpočinku a relaxace. To my dnes máme kolem sebe spoustu vynálezů, šetřících náš čas. Nemusíme se nikam vláčet hodiny pěšky, autem tam jsme za pár minut. A často ani nemusíme jezdit, protože to vyřídíme telefonem nebo e-mailem. Máme mikrovlnné trouby, varné konvice, myčky na nádobí, automatické pračky, ústřední topení, internet, velekrámy plné hotových nebo polohotových jídel apod. Čistě logicky vzato, bychom tedy měli mít na zábavu daleko více času, než naši předci. Tak proč tomu tak není? Proč si připadáme uhonění, unavení, proč pořád nestíháme?
Nebude to tím, že jsme sami sobě špatným manažerem? Nebereme si víc úkolů, než jsme schopni zvládnout? Nehoníme se za jakýmsi pomyslným úspěchem, po jehož dosažení nepřijde žádná úleva, nebo jen krátkodobá? A proč to vlastně děláme? Není za tím nezdravá touha po něčem, co vlastně ani nepotřebujeme, bez čeho bychom se klidně obešli? Nevykonáváme práci, na kterou prostě nestačíme? Jsme málo asertivní a neumíme nikomu nic odmítnout, i když víme, že se tím dostaneme do problémů? V otázkách bez odpovědí by se dalo ještě dlouho pokračovat. Napadá mě přirovnání k našemu zdraví. Když vidíme někoho blízkého, jak churaví, hned mu doporučujeme, aby šel rychle k doktorovi, aby zůstal pár dní v posteli nebo si ta bolavá záda šetřil. Ale když něco vleze na nás, tak „jedeme“ bolest nebolest a všechna ta doporučení házíme za hlavu.
Takže závěrem. Žádná uspěchaná doba. Žádný blázinec kolem nás není, ten máme jen ve své vlastní hlavě. Samozřejmě, občas se do časové tísně dostane každý, občas každý něco nestihne, ale důležité je právě to občas. Jakmile je to často nebo dokonce trvale, je to špatné. A víte, co je komické? Že někteří z těch věčných nestíhačů, se s tím ještě chlubí. Zdůrazňují to jako výrazné společenské plus. Já jsem schopný, vzdělaný, pracovitý, proto mám funkce, spoustu práce a proto vůbec nemám čas. A za toto očekávají obdiv. Je to spíše k politování, ale nelitujme je, nezaslouží si to.