Nerealizovaným, návrhem pro obec Slatiňany byla stavba obecní plovárny. Jan se snažil tuto stavbu prosadit na schůzích obecního zastupitelstva velmi vytrvale, ale námitky ze strany velkostatku, na jehož pozemky měla částečně stavba zasahovat, ale také občanů, mu prosazení této stavby znemožnily. S jednáním o stavbě plovárny se začínáme setkávat v zápisech ze schůzí obecní rady od února 1896 a rozpočet výloh vypracovaný Janem je datován 10. března 1896. Z té doby pravděpodobně pocházejí i dochované plány na realizaci plovárny.
Dle plánů měla stát plovárna ve spodní části Haškovy olšiny. Její rozloha
by byla přibližně 700 m2. Kvůli ohrožení povodněmi se musela část jednoho z pozemku navýšit, aby se zabránilo poničení stavby. Argumentací proti stavbě totiž bylo časté ohrožení v blízkosti rozvodňující se řeky, ale hráz, kterou Jan navrhoval, by celou plovárnu ochránila před záplavami, jaké byly roku 1880 i 1883. Na to se mělo použít materiálu, který by se vykopal při hloubení bazénu.
Voda do plovárny by se vedla 150 metrů dlouhým potrubím, které by přivádělo vodu samospádem z řeky Chrudimky. Plovárna by však byla stále nad úrovní řeky, a tak by se dala vypouštět, aby voda v ní byla stále čistá.
Bazén samotný měl naplánováno svažité dno a hloubka se měla pohybovat od 1 až po 1,7 metru, aby se mohli koupat jak dospělí, tak i školní děti. Tvar bazénu byl ovlivněn řekou a cestami, takže měl zvláštní pětiúhelníkovou dispozici. Plánovány byly i šatny, kabinky, pokladna a jiné provozní zázemí.
Celkové náklady pro obec odhadoval na 3220 zl. Pozdější náklady pro obec, která by byla vlastníkem plovárny, neodhadoval na příliš vysoké. Jednak by byla jako obecní stavba zbavena placení daní a čistý výnos ze vstupného byl odhadován na více než 128 zl. ročně. Obec se potýkala s nedostatkem kapitálu pro stavbu, a tak Jan vymyslel přijatelný návrh na splacení takovéto stavby. Mělo být vydáno přes 160 dluhopisů po 20 zl. s 4%
úrokem, čímž by obec získala počáteční kapitál a při provozu plovárny by
postupně tento dluh umořila, protože hrubé výnosy byly odhadovány na 400 zl. Pak by jí stavba zůstala a stala se vítaným příjmem do obecního rozpočtu.
Aby Jan mohl propočítat tyto náklady, navrhl i cenovou politiku
slatiňanské plovárny. Počítal s ceníkem, který rozlišoval koupání s využitím
zapůjčeného prádla či využitím společné nebo samostatné kabiny. Ceník
obsahoval tedy ceny od 2 kr. do 15 kr. na den. Počítal však i s ročními lístky,
které stály od 1 zl. do 5 zl., a s kurzy plavání pro děti i dospělé. Výhodu mělo
dělnictvo. „V sobotu večer od 6. hodin měli by volný vstup dělníci a v neděli ráno do 9 hodin dělnice. Ostatní čas a dny sloužily by pro platící obecenstvo“.
Prosazoval ozdravný účinek na obyvatele, který by plovárna měla, a zároveň, by se podle něj Slatiňany staly ještě atraktivnější pro rozmáhající se turistiku.
Slatiňanská plovárna byla realizována nakonec o 8 let později roku 1904
architektem a stavitelem Filipem Trdlicou ze Slatiňan za podobnou cenu. Cena byla odhadována taktéž kolem 3000 zl. a místo výstavby se příliš nezměnilo, stejně jako proces cirkulace vody. Odlišné byly rozměry bazénu a rozvržení místa technického zázemí plovárny.
Jeden komentář u “Plán na stavbu a provoz plovárny od Jana Schmoranze”