Pomozte tím, že jej vhodně doplníte. Přejaté informace je nutné ozdrojovat, aby je bylo možné ověřovat.
(text převzat z Ozvěn, s autorem v jednání dodání zdrojového textu s obrázky)
Kultuře se ve Slatiňanech daří. Naši občané si rozhodně nemohou
stěžovat na nedostatek kulturních akcí. A rovněž pořadatelé akcí
musí být spokojeni se zájmem lidí. A to je dobře. Každou akci však
musí někdo vymyslet, připravit a zorganizovat. A také na ni sehnat
peníze. Za vším tedy hledej člověka. Jedním takovým je Iva Ryzová
(za svobodna Jelínková), výrazná osobnost nejen slatiňanského
kulturního života.
Iva Ryzová vystudovala nejprve pedagogickou fakultu v Brně a potom pražskou AMU, obor operní zpěv. V letech 2000–2006 byla
sólistka opery a operety v Moravském divadle Olomouc. Po mateřské dovolené tam ještě v několika představeních hostovala.
Od roku 2019 externě spolupracuje s Pražským fi lharmonickým
sborem, což je profesionální pěvecké těleso patřící pod Českou
fi lharmonii. Za svého pražského pobytu v letech 2007–2015 vedla
dětský i dospělý sbor a pořádala benefi ční koncerty. Po návratu
do rodných Slatiňan se dlouho nerozhlížela a brzy založila divadelní spolek Acord. A ten už většina Slatiňáků dobře zná. Částečně
ze hry pro mládež Baťoh plnej štěstí nebo z pohádky O království,
kde strašilo, ale především z hraných zámeckých prohlídek. Ty se
staly nesmírně populární a opravdu stojí za to. Je třeba také dodat, že Iva je nejen vedoucí souboru, ale také herečkou, režisérkou a rovněž autorkou.
Ivo, nejprve se vrátím k tvé operní kariéře. V jakých rolích jsi
vystupovala a na které nejraději vzpomínáš?
Bylo jich poměrně dost a asi už si na všechny ani nevzpomenu. Nejvýrazněji se mi do paměti asi vryly role Mařenky z opery
Prodaná nevěsta B. Smetany, Serafínky z operety Perly panny
Serafínky R. Piskáčka, Zerliny z opery Don Giovanni W. A. Mozarta, Adély z operety Netopýr J. Strausse ml., Eurydiky z operety
Orfeus v podsvětí J. Off enbacha a Wandy z operety O. Nedbala
Polská krev.
Pomýšlíš ještě na návrat k opeře a velkému divadlu?
Nepomýšlím. Po dlouhé odmlce díky čtyřem mateřským jsem si
chtěla zkusit, jestli bych se ještě dokázala na divadelní prkna do světa opery a operety vrátit. Podařilo se, že mě v Olomouci během let
2016–2019 obsadili jako hosta do dvou krásných inscenací, které
jsem zvládla myslím se ctí, dokonce i s pozitivní kritikou v tisku, ale
zjistila jsem, že už to pro mě z vícero důvodů není. Jsem vděčná
za možnost občas si zazpívat s Pražským fi lharmonickým sborem.
Proč jsi vlastně Olomouc a Prahu vyměnila za Slatiňany? Je
v tom i něco jiného než volání domova?
V Praze jsme prožili krásný čas, ovšem jak se naše rodina rozrůstala, třípokojový byt nám přestal stačit. Těžko se nám po osmi pražských letech rozhodovalo co dál. Nakonec zvítězila touha po klidném prostředí, čistějším vzduchu, prostoru, blízkosti rodičů.
Pojďme k Acordu. Ve Slatiňanech býval slavný ochotnický
spolek Vrchlický, ten však zanikl někdy v 60. letech a od té
doby Slatiňany svůj herecký soubor nemají. Až ty jsi tento divadelní půst ukončila. Pověz nám o tom něco.
Spolek Acord byl založen v roce 2019 a popudem k tomu byla náročná a nákladná inscenace Baťoh plnej štěstí. Spolek má jenom
tři členy, ale spolupracuje s námi kolem 45 lidí všeho věku. Styl
naší práce je poněkud podobný divadelnímu provozu, který jsem
sama zažila. Žádnou inscenaci jsme zatím nezkoušeli průběžně
třeba rok jednou týdně, ale naopak velmi intenzivně 3 měsíce
před plánovanou premiérou. Zkoušíme nejčastěji ve Společenském domě, ale není žádnou výjimkou, že když je Společenský
dům obsazen, zkoušíme v provizorních podmínkách u nás doma
nebo na zahradě. Jestliže za mnou někdo přijde, že by si chtěl
s námi zahrát, snažím se mu vyhovět a obsadit ho.
Během studií a divadelních let jsem pracovala s mnoha režiséry
a velmi dobře si pamatuji, jak jsem se s nimi a jejich stylem práce
cítila. Vím, co mi pomohlo k tomu, abych ze sebe dostala na jevišti
to nejlepší, a podobně se snažím s lidmi pracovat i já. Velmi mě
uspokojuje, když vidím po představení spokojené tváře dospělých
i dětských herců, kteří si hraní opravdu užili. Jedině tak si ho totiž
mohou užít i diváci.
Snažím se, aby každý projekt měl přesah i lidský, ať už ve scénáři, nebo benefi cí. Díky několikrát provedeným inscenacím „Baťoh
plnej štěstí“, pohádce „O království, kde strašilo“ a hudebnímu
festivalu jsme různým organizacím pečujícím o potřebné věnovali
v průběhu 4 let naší existence dohromady zhruba 130 tisíc korun.
A co kostýmy, kulisy a další nezbytnosti. To něco stojí. Kdo
to platí?
Dotáhnout první nápad do konce znamená obsáhnout několik
profesí. Napsat scénář je začátek. Následuje mnohdy náročná
koordinace zkoušek, často hrajeme ve dvojím obsazení a najít časové průniky zkoušejících je někdy nadlidský výkon. Dále je potřeba zajistit návrh a výrobu kostýmů, scény, rekvizity. Samozřejmě
i tvorbu plakátů a propagaci. Další náročná disciplína je sehnat
peníze. Pro sebe bych to neuměla, ale pro dobrou věc ano. Asi ne
nadarmo se říká, že kdo chce nadchnout ostatní, musí sám hořet.
Velmi si vážím důvěry všech, kteří se nechali nakazit mým nadšením a podobně jako já vidí v aktivitách Acordu hodnotu, kterou se
rozhodli podpořit. Činnost spolku podporují regionální i některé
vzdálenější fi rmy, Město Slatiňany a Pardubický kraj. Bez této pomoci by nebyla realizace všech nápadů možná.
Začátek léta jsi nám zpestřila hudebním festivalem na zámeckém nádvoří. Myslím, že tak velkolepou akci Slatiňany
dlouho nezažily. Nejen nádherná hudba, ale i prostředí vytvořily nádhernou a hřejivou atmosféru. Jak tě to napadlo?
Inspiruje mě krása. Zámecké nádvoří doslova zve k nějaké takové
akci, kde se krása vizuální může potkat s krásou zvukovou. Příprava byla časově náročná a člověk musí počítat s tím, že je to sázka
do loterie. Do poslední chvíle není jasné, jestli vyjde počasí a jestli
přijdou lidi.
Je těžké sehnat na takovou akci účinkující?
Není těžké sehnat účinkující, je těžké to všechno okolo…
Můžeme se těšit i příští rok?
V organizaci Hudebního festivalu Slatiňany bych ráda pokračovala. Možná však dojde k nějakým změnám, o kterých budu včas
informovat.
Opět se musím zeptat, kdo to vše platil?
Seznam všech fi rem viz plakát. Všem za podporu moc děkuji!!!
Nejen tento festival, ale i divadelní prohlídky zámku naznačují, že se ti na zámku líbí, a že si asi rozumíš s kastelánem
Jardou Buštou.
Jardovi Buštovi se podařilo úžasně zrekonstruovat zámek, který je
půvabnou dominantou našeho městečka. Zámek má zajímavou
historii, krásné prostory, malebné okolí. Byla by škoda tyto benefi ty nevyužít a nevdechnout zámeckým interiérům i exteriérům
uměleckou formou život. Doufám a věřím, že naše spolupráce
bude i nadále pokračovat ke spokojenosti nás všech.
A co další plány a nápady?
Za vše, co se zatím podařilo, jsem vděčná a považuji to za malý
zázrak. Uvidíme, jak a co se bude dařit dál. Od září nastupuji
na částečný úvazek jako učitelka do ZUŠ Chrudim. V aktivitách
Acordu bych chtěla dál pokračovat, ovšem tak, jak to umožní časové možnosti. V září máme v plánu hrát na zámku pro veřejnost
a pro školy divadelní prohlídky, v říjnu na Moravě benefi čně Baťoh
plnej štěstí, v prosinci a v lednu v Praze pohádku O království, kde
strašilo. A pak už zase nová sezóna a již tradiční červnové akce
v zámecké zahradě Rodinné odpoledne u Auerspergů, dále divadelní prohlídky a hudební festival.
Na závěr se tě ještě zeptám na rodinu. Máš čtyři děti, jak to
jde skloubit s hraním, zpíváním, režírováním, psaním a vším
dalším, co k tomu patří? A máš i nějaké jiné koníčky?
Díky velké podpoře rodiny a rodičů vše lze skloubit. Stejným dílem ale oceňuji i všechny herce a pomocníky, kteří se do projektů
zapojují. Je potřeba velká zodpovědnost, spolehlivost, vstřícnost,
tolerance a kolegialita. Zažijeme spolu při zkoušení spoustu srandy, výsledek nám pak přináší radost a velké uspokojení.
Mezi moje záliby patří ještě hra na housle v Chrudimské komorní
fi lharmonii a jsem také vášnivá hráčka pingpongu.
Děkuji za rozhovor
Odkaz: Ozvěny 9/2023