• Téma: Vilemína z Nieppergu
• Téma: Vilemínina stezka

Auerspergové patřili mezi nejstarší a nejurozenější rody habsburské monarchie. Také v českých zemích téměř 200 let – od poloviny 18. století byli jedním z nejváženějších a nejbohatších šlechtických rodů. Císařským diplomem z roku 1746 povýšil František I. svého přítele Jana Adama z Auerspergu a jeho prvorozené potomstvo do knížecího stavu. Nedostatek majetku knížete Jana Adama byl v témže roce zhojen jeho sňatkem s dvorní dámou Marie Terezie, bohatou dědičkou českých panství Nasavrky,
Žleby a Tupadly, hraběnkou Marií Kateřinou ze Schönfeldu.

Po krátkém manželství se třicetičtyřletý ovdovělý kníže Jan Adam z Auerspergu v roce 1755 oženil podruhé s mnohem mladší krásnou sedmnáctiletou (1738–1776), později proslulou milenkou císaře Františka I., manžela Marie Terezie. Společenské zvyklosti doby svědčily mimomanželským svazkům vídeňské aristokracie s tím, že status milenky se odvíjel od společenského postavení a bohatství jejího milence.

Marie Terezie, tato schopná a rázná panovnice, byla v pozdějších letech společného manželství s manželovými četnými nevěrami (mimo jiné i s hraběnkou Taroucaou a s dvorní dámou Marianne) smířena. A Vilemína si nemohla přát v té době respektovanějšího milence – císaře Svaté říše římské, velkovévodu toskánského a pro svůj nesporný talent v podnikání, obchodu a finančnictví i jednoho z nejbohatších mužů Evropy. Krásné
a milované Vilemíně, ve Vídni nazývané „la belle princesse“, císař koupil dům v blízkosti laxenburského zámku, ochotně financoval její potřeby i její nákladnou zálibu – karetní hry. Když František I. v srpnu 1765 v Innsbrucku zemřel, Marie Terezie plačící Vilemíně před celým dvorem vyjádřila soustrast slovy „má milá, obě jsme utrpěly nesmírnou ztrátu“ a dala jí vyplatit částku 200 tisíc zlatých, které Vilemíně daroval císař den
před svou smrtí.

Vilemína z Auerspergu přežila Františka I. zhruba o deset let. Když bezdětná v r. 1776 ve Vídni zemřela, stal se Jan Adam z Auerspergu ve čtyřiapadesáti letech podruhé vdovcem, v té době (po úmrtí všech potomků
z prvního manželství) také bezdětným a další manželství již neuzavřel. Dál sloužil císařskému dvoru, úspěšně se věnoval správě svého majetku, mimo jiné přestavěl sídelní zámky ve Slatiňanech a Žlebech, zakoupil výstavný palác ve Vídni. Ze Slatiňan vybudoval pohodlné letní sídlo a vzkvétající panství, lukavické doly přeměnil ve výnosnou první chemickou továrnu
v Čechách. Jednu z tamějších důlních šachet pojmenoval právě po manželce Vilemíně. Zemřel ve Vídni r. 1795, jeho tělo bylo uloženo po boku kněžny Vilemíny v kryptě farního kostela Narození Panny Marie ve Žlebech, kterou ještě za jejího života nechal vyzdobit nádherným náhrobkem s reliéfem svým a milované Vilemíny. Celý rozsáhlý majetek odkázal svému synovci
knížeti Karlovi z Auerspergu.

Když sedmačtyřicetiletá Marie Terezie po téměř třicetiletém manželství s Františkem Štěpánem, obdařeném 16 potomky, ovdověla, dala si ostříhat své dlouhé vlasy, na znamení smutku začala nosit vdovský čepeček a černý šat, šperky rozdala dětem – ponechala si jen perly jako symboly slz. Opustila místnosti, v nichž s manželem žila, přestěhovala se do místností
potažených černým sametem – vdovského apartmánu vídeňského Hofburgu. K pocitu osamělosti této schopné panovnice, mj. matky císaře Svaté říše římské, české a uherské královny a rakouské velkovévodkyně, se však tři roky po manželově úmrtí připojilo trpké poznání.

Dozvěděla se, že měl nemanželskou dceru právě s Vilemínou, krásnou kněžnou, kterou se dlouho neúspěšně snažila vzdálit z jeho blízkosti. Dívka dostala jméno Julienne de Schönen, vyrostla ve vysokou štíhlou krásku a než zvěděla pravdu o svém původu, měla císaře za hodného strýčka, který ji několikrát přijel navštívit. Marie Terezie se vůči ní zachovala velice tvrdě: nařídila její deportaci na holandské hranice a ponechání osudu s 50 zlatými v kapse. Dívka zřejmě zemřela u cizích lidí poznamenaná těžkým duševním otřesem.

V lese na jih od Nasavrk dosud stojí pomníček s křížem a letopočtem 1776, který nechal postavit kníže Auersperg jako poděkování osudu za záchranu své manželky, která tam zabloudila a ve větvích dubu osamocená a plná strachu předtím, než ji její manžel nalezl, musela strávit noc.

Pověstnou krásu kněžny Vilemíny z Auerspergu připomínají její zachované portréty.