„Politika je někdy tak složitá, že lidé jako já nemohou skutečně rozumět tomu, o co jde“, odpovědělo nebývalých 66 procent dotázaných ano. Na další větu „Docela dobře rozumím důležitým problémům naší země“ odpovědělo jen 47 procent ano. Nerozumí jim 49 procent a čtyři procenta nevědí. S tezí „Považuji se za dostatečně způsobilého k tomu, abych se mohl účastnit politického dění“ nesouhlasilo 59 procent.1
Je sympatické, že si tolik občanů uvědomuje své limity. Zároveň to ale přináší řadu problémů. Téměř tři čtvrtiny respondentů se vůbec nesetkávají s politiky a dalších 19 procent jen zřídka. Tři čtvrtiny také nechodí na politická shromáždění a 17 procent tu a tam. Jen 15 procent dotázaných si myslí, že se většina politiků zajímá o to, co si myslí obyčejní lidé, a dvě třetiny nedůvěřují stranám a hnutím.1
Co dělat, abychom se netočili v kruhu? Pokud 60 procent Čechů má dojem, že nejsou způsobilí účastnit se politického dění, je to ne tikající bomba, ale už nám začalo odpočítávání do výbuchu. Není divu, že pak nelze rozpoutat aspoň trochu věcnou debatu o změnách klimatu, energetické krizi, vlivu globalizace a tak dále. (u nás samozřejmě o Modele, cyklistech, odpadech, Švýcárně, Spartaku).1