- Téma: Slatiňácký hydepark
- Lze říci o komunistovi, že je slušný člověk? A lze to říci o Andreji Burešovi?
- Extrémisté vystrkují růžky i ve Slatiňanech a falešné letáky SPD
- Svobodná společnost
Dostal jsem odkaz na stejnojmenný článek od Jana Macháčka na aktualne.cz . Když jsem sledoval různé politické hry, tak jsem si kladl otázku, s kým je dobré se spojovat a s kým ne, protože někdy i zdánlivý spojenec se ošklivě vybarví. Názor tohohle pána nabízí řešení.
Myslí si totiž, že v politice (tedy správě společných věcí, tedy i třeba podnikové či komunální) nefunguje “účel světí prostředky”. Že je cesta do pekel, když se někdo slušný (zde nazývá demokraty) spojí s někým, kdo nerespektuje druhé (zde je nazývá extrémisty) jen proto, že mají aktuálně stejný cíl.
Takže když jsem např. proti interrupcím, neměl bych přesto podporovat a spojovat se s aktivisty, které stříkají na zdi nebo vytloukají okna potratových klinik a radši bych měl věnovat úsilí diskusím respektujícím zastáncům genderismu. Graficky to ilustruje takovýmto schématem:
Názory jsou zde vlevo a vpravo, prostředky nahoře a dole.
Autor doporučuje nepřekračovat nikdy osu X, i když tam je někdo se stejným názorem. Překročením bych se totiž stal automaticky taky extrémistou a následně by se mi to pravděpodobně vymstilo. Naopak přes osu Y je záhodno vést co nejčilejší komunikaci.
Podle autora je tedy vhodnější, (pokud se beru jako demokrat a) když chci např. snížit daně, jednat spíš s demokratickým zastáncem zvýšení daní, než s nějakým populistou, který chce také snížit daně.
Pobavila mě jeho poznámka, že “nemá na mysli situaci, kdy si premiér Andrej Babiš chová extremistu Tomia Okamuru jako papouška ve zlaté kleci sněmovního místopředsednictví, aby měl jistotu, že v potřebné chvíli správně zažvatlá, co ho naučil. To není spojenectví hodnotové, ale pragmatické.” V tomto případě si však myslím narozdíl od autora, že to tento příklad je i hodnotové spojenectví, protože že ani jeden z nich by jistě ani sám sebe nezařadil mezi demokraty, kteří zde lpějí na rovnosti všech před zákonem, respektování lidských práv, na diskusi a toleranci, zatímco extremisté jsou zde ti z nás, kteří jsou v různé míře ochotni sáhnout k diskriminaci, selektivnímu přiznávání práv, násilí anebo k nesnášenlivosti.
Podobně nevhodně podle autora (i podle mě) překračuje osu Y směrem k extremismu i např. Dominik Duka.
Robert