Firmy, které v Pardubicích nabízely sdílená kola a koloběžky, odešly. Nebyly schopné se domluvit se zástupci malých radnic na parkování strojů a nechtěly dál platit pokuty, které od samospráv hojně dostávaly.1
„V Pardubicích jsme fungovali společně s dalšími bikesharingovými službami a jezdilo s námi několik tisíc místních lidí. Pomáhalo, že jsme našli společnou řeč s magistrátem, který navrhl i jednotný systém parkovacích míst. Narazili jsme ale u městských obvodů. Každý si určoval jiná pravidla pro parkování, často v přímém rozporu s doporučením magistrátu. Navíc se výrazně snižoval i počet parkovacích míst,“ uvedl Václav Petr, generální ředitel Lime pro Česko a Maďarsko.1
Náměstek primátora Jan Hrabal se dlouho snažil mezi oběma stranami najít kompromis. Ovšem, jak se nyní ukazuje, marně. V Pardubicích má téměř každý své jízdní kolo, a logicky tak koloběžky používali hlavně turisté nebo studenti. Řadě lidí navíc vadily stroje pohozené na cyklostezkách, v zeleni nebo před vchody do domů. V neposlední řadě bylo nebezpečné, že lidé na koloběžkách často jezdili pod vlivem alkoholu nebo ve dvou.1