Při vymezování pojmu smysl a kvalita života, popisování subjektivních – objektivních, existencionálních a sociálních stránek panuje nejednotnost a nejednoznačnost, chybí obecně přijímaný a teoreticky propracovaný model či univerzálně platná definice. Přes to se našli významní psychologové dvacátého století, kteří ve smyslu života viděli středobod své práce např. V. E. Frankl a u dalších doplňovala části jejich teorií (např. A. Adler; C. G. Jung; E. Fromm; A. Maslow a další).1
Absence smyslu života není v psychologii obecně uznávána jako samostatná klinická jednotka. Zpravidla je považována za projev jiného, primárního a známějšího klinického syndromu, z nichž nejčastěji to bývá chronický alkoholismus, další formy zneužívání omamných látek, nízké sebehodnocení, deprese nebo krize identity a další (Yalom, 2006). V oblasti ztráty smyslu bylo prozatím provedeno velice málo výzkumů, avšak většina psychologů upozorňuje. že přibližně třicet procent pacientů vyhledává terapii výhradně kvůli problému ztráty smyslu.1
Alfred Adler pojal smysl života jako zaměření lidstva na sebepojetí, chápání druhých, pochopení životních cílů. Zaměření na životní cíle v závislosti na třech oblastech: postoj k bližnímu, otázka povolání a partnerský vztah, díky kterým člověk formoval smysl života. Základy utváření smyslu života uvádí Adler v raném dětství, kdy si dítě vytváří pojmové a slovní závěry ze svých zážitků, na jejichž základě si dítě vytváří obecnější formy jednání, životní cíle a celkový životní styl. Bohužel se v tomto věku stává, že si dítě na základě zkušeností (např. v rodinách s nezdravým životním stylem) vytvoří různé mylné domněnky, které vedou k tzv. fiktivním životním cílům. (Halama, 2007, s. 28)1
Carl Gustav Jung: Východní člověk se snaží o naplnění smyslu v člověku samotném a odříká se světa a života a hledá smysl života uvnitř člověka. Pro západního člověka je nesmyslnost světa nesnesitelná, potřebuje předpokládat konečný smysl a cíl a hledá smysl života venku. Jung tvrdil, že se obě vnímání navzájem doplňují a aby člověk mohl pochopit smysl venku, musí nejprve hledat uvnitř sebe. Jung přikládá velký důraz na: mít smysl života a jeho nedostatek uvádí jako hlavní příčinu psychických poruch.1
Abraham Maslow: hledání smyslu (smysluplnosti života) je základním motivem lidského chování. Jako každá jiná potřeba může být i tato, uspokojena (naplněna) nebo frustrována. Každý si může vybrat svůj smysl podle své přirozenosti a svobodné vůle. Existenciální smysl je nadřazeným metamotivem pro drobné motivy a potřeby na nižších úrovních. Ústředním motivem Maslowovy koncepce je pojem seberealizace. Maslow předpokládá, že člověk má vrozenou tendenci realizovat svůj potenciál a usilovat o stále plnější bytí a že hodnoty se objevují intuitivně.1
Erik Fromm klade důraz na společenskou oblast života, chování člověka lze pochopit jedině v kontextu okamžiku a kultury. A tvrdil, že nejmocnější motivační silou v životě člověka je základ lidské přirozenosti a to konflikt mezi usilováním o svobodu a usilováním o bezpečí.1
Carel Rogers: smysl života spočívá v procesu osobního rozvoje, seberealizace a dosažení pozitivního sebepojetí. Tím, že jedinec rozvíjí své schopnosti, vyjadřuje své hodnoty a má pozitivní vztah k sobě samému, může najít smysl a naplnění ve svém životě. Rogers věřil, že hlavním cílem lidského života je dosažení seberealizace. To znamená, že lidé mají vrozený potenciál stát se tím nejlepším, kým mohou být. Smysl života spočívá v tom, aby jedinec aktivně pracoval na rozvoji svého potenciálu, vyjadřoval své vlastní hodnoty a byl věrný svému „skutečnému já.“ Rogers také zdůrazňoval důležitost pozitivního sebepojetí. To znamená, že jedinec má smysl pro svou vlastní hodnotu a sebeúctu. K dosažení pozitivního sebepojetí je nezbytné přijetí a bezpodmínečná pozitivní zkušenost od významných lidí v našem životě, zejména v dětství. Tato pozitivní zkušenost umožňuje jedinci cítit se hodnotným a milovaným, což má zásadní vliv na jeho smysl života a seberealizaci.2
Rollo May Hledání smyslu života zahrnuje přijetí svobody a zodpovědnosti a rozhodování se, jak žít autentický život podle vlastních hodnot a přesvědčení. Smysl života se tak stává subjektivním a osobním úkolem každého jednotlivce.Utváří je: Svoboda a zodpovědnost: lidé mají svobodu volby a jsou zodpovědní za svá rozhodnutí a činy. Hledání smyslu života zahrnuje přijetí této svobody a zodpovědnosti a rozhodování se, jak žít autentický život podle vlastních hodnot a přesvědčení. Vědomí o smrti: Existenciální psychologie, kterou Rollo May reprezentoval, často klade důraz na vědomí o vlastní smrtelnosti. Vědomí o konečnosti života může motivovat lidi k hledání smyslu a hodnot ve svém životě a k tomu, aby využili svůj čas co nejefektivněji. Zápas s existenciálními otázkami: Existenciální psychologie se zabývá otázkami existence, jako jsou osamělost, strach, smysluplnost a izolace. Rollo May věřil, že prožívání těchto existenciálních otázek je součástí lidského bytí a že hledání odpovědí na ně může vést k nalezení smyslu života.2
Viktor Emanuel Frankl Nalezení smyslu života, jeho přijetí a definování je důležitá hybná síla v životě člověka (vedle somatické (fiziologické) a psychické (prožívání, směřování k slasti-moci..)). Sexuální a agresivní pudy jsou motivační síly postrkují zevnitř a smysl a hodnoty (ve významovém rámci) jsou silami, které člověka jakoby „táhnou zvenčí“ a v případě rozporu má člověk svobodu, čemu dá přednost. Ztráta smyslu má dvě stádia: existenciální vakuum (subjektivní stav prázdnoty, nuda apatie) a existenciální neuróza (deprese se suicidálními tendencemi). Kritickou otázku „Co ještě mohu čekat od života?“, obrací Frankl v otázku – „ Co ještě život čeká ode mne?“: Terapeut přistupuje k pacientovi či k člověku v tísni s předpokladem, že není žádná životní situace, která by vskutku postrádala smysl. V každé lze objevit hodnoty, o které jde, a lze je uskutečňovat aktivními skutky nebo postoji. Tím lze překonat jakkoli spoutávající okolnosti lidského omezení, neštěstí nebo nemoci. K této aktivní angažovanosti otevírá terapeut pacientovi cestu tím, že se sám angažuje ve vztahu s ním. Pomáhá mu objevit, že frustrující prožitek nesmyslnosti lze snáze překonat, dá-li namísto soběstředných hodnot – hledání vlastního uspokojení a štěstí – přednost hodnotám altruistickým – hledání užitečnosti vlastního života pro druhé.
- Diplomová práce – Sociální politika a sociální práce – Magdalena Edlová – (2011-2013) (zcu.cz)[↩][↩][↩][↩][↩][↩]
- gpt chat 3.5 9/2023[↩][↩]