V demokracii společné věci řídí občané sami. Aby to mohlo fungovat, zvolí ze svého středu pár zastupitelů, kteří je zastupují v řízení společných věcí. Ti zastupitelé pak mezi sebou vyberou ještě pár lidí a jednoho hlavního, kteří méně významné věci rozhodují sami.
Do těch nejvýznamnější věcí, jako je územní plán či veřejné stavby, však mají občané jako jednotlivci právo zasahovat také. Je k tomu několik nástrojů zaručených zákony, včetně úřední desky, možnosti odvolání na různé úřady apod. Ale stále má mnoho lidí nežádoucí dojem, že „ti nahoře rozhodují o nás bez nás“.
Jsou např. projekty sloužící celé komunitě, kde zájem jednotlivce může být proti společnému zájmu (např. někdo rád ušetří místo na svém pozemku a parkuje své 1-3 plechové miláčky na veřejné cestě, pak uvítá, když město cestu zjednosměrní; jenže jiný tudy jezdí nebo posílá děti do školy na kole a objížďka mu přijde jako zbytečná komplikace anebo bydlí ve vedlejší ulici a přijde mu nefér, když kvůli parkování jeho sousedů se v jeho ulici provoz dost zesílí) je pro něj a pak je dobré, aby se o takovém projektu komunita včas dozvěděla a měla efektivní nástroj rozhodnutí ovlivnit. A v tom máme ještě mezery…