Většina lidí docela dobře ví, co se stalo 21. srpna 1968. Méně známé jsou události 21. srpna 1969. Tento den již nestříleli okupanti. Stříleli Češi do Čechů. Tuto smutnou ukázku násilí, kterým se komunisté (úspěšně) snažili udržet u moci se bode připomínat v Praze 21.8.2019 na Václaváku a v dalších městech.
Občanské protesty, které se odehrály na první výročí sovětské okupace, byly brutálně rozehnány policií, armádou i Lidovými milicemi. Desítky až stovky lidí byly zraněny. Pět mladých lidí bylo zastřeleno. Nikdo z pachatelů se ani po Sametové revoluci nedostal k soudu. Oběti ani pozůstalí nikdy nebyli odškodněni.
Většina společnosti sice i nadále nesouhlasila s tehdejším politickým kursem, byla však natolik pasivní nebo zastrašená, že se raději nezúčastnila pouličních protestů. Přesto v srpnu 1969 vyrazily do ulic desítky tisíc lidí, kteří dávali najevo svůj nesouhlas s okupací a politikou KSČ. Proti nim se postavily tisíce příslušníků komunistické policie (Sbor národní bezpečnosti), Lidových milicí a armády (Československá lidová armáda). Poblíž Prahy a Brna byly navíc v záloze soustředěny další silné vojenské jednotky pro případ, že by protesty přerostly v povstání, proti kterému byly připraveny zasáhnout i těžkými zbraněmi včetně tanků, děl a raketometů.
Nejsilnější střety proběhly v Praze, Brně a Liberci, kde byla proti občanům nasazena obrněná technika. Do pražských ulic byl poslán dokonce celý tankový pluk o síle 88 tanků, což mimochodem představuje jejich jediné bojové nasazení od II. světové války. Výsledkem zásahu pořádkových sil bylo 5 mrtvých a odhadem stovky až jednotky tisíc zraněných demonstrantů. Přesný počet zraněných není možné vyčíslit, protože řada lidí v obavách z trestního postihu nevyhledala zdravotnickou pomoc, případně vlastenecky cítící lékaři nepředali policii záznam o jejich ošetření. Jistý je proto jenom počet několika desítek hospitalizovaných, z nichž někteří měli trvalé následky.
Pořádkové jednotky zaznamenaly ve svých řadách celkem 29 těžce zraněných především od kamení a dalších předmětů házených demonstranty a jednoho mrtvého vojáka, jenž zahynul při nehodě během přesunu těžké vojenské techniky. Příslušníci zásahových jednotek dostali celou řadu vyznamenání včetně několika Řádů rudé hvězdy a hmotných nebo věcných odměn, jejichž hodnota obvykle odpovídala výši jednoho průměrného platu.
Za účast na protestech bylo předvedeno celkem 3 690 lidí, z nichž 2 414 zůstalo v zadržení nebo bylo dáno do vazby. Příslušníci komunistické policie a Lidových milicí zadržené často surově bili a ponižovali.
Vzhledem k tomu, že velitelé zásahu nevydali rozkaz ke střelbě do lidí a nikdo ze zabitých demonstrantů nepředstavoval pro střelce bezprostřední ohrožení, které by je opravňovalo k legálnímu použití zbraně v sebeobraně, musel režim přijít s vlastní verzí událostí. Střelba do lidí byla oficiálně připsána na vrub neznámým pachatelům z řad „antisocialistických živlů“, po kterých dokonce začali pátrat kriminalisté. Vyšetřování záměrně svedené na falešnou stopu pochopitelně nepřineslo žádný výsledek a bylo brzy v tichosti zastaveno.
Je jenom na nás, jestli zapomeneme na zločiny spáchané během diktatury KSČ a z celého tohoto období si budeme pamatovat jenom levné pivo, cigarety a další “sociální jistoty”. Stejně tak jenom na nás záleží, zda si konečně připustíme, že za všechno špatné, co potkalo náš národ ve 20. století, nemůžou jenom “Američani” a “Rusové”, ale že mnoho zla jsme si přivodili sami mezi sebou. Vždyť právě v srpnu 1969 do lidí nestřílel jediný cizí voják. Temnou minulost naší země už nezměníme. Když si ji však budeme připomínat, budeme mít přece jenom o něco větší šanci, že v budoucnosti nezažijeme něco hodně podobného.